Intoxikace

Dita, když přesvědčila sama sebe, vstala a zamířila do koupelny. Teplá voda dodala jejímu tělu potřebnou energii a mohla se zase cítit sama sebou. Tak to bylo vždy, když nechala své tělo napospas muži, který se do ní ukojil. Použil jí a odložil. Nikdy nezažila rozkoš milování a nevěděla, proč tento, tak důležitý lidský akt, chápe jako službu, kterou někomu poskytla. Ať už si o tom myslela cokoli, služba byla dnes poskytnuta Karlovi a ten za to, jako vždy, přinesl protislužbu. Tak to bylo domluveno a podle nepsaného pravidla dodržováno. Další číslo čtrnáctideníku Terč vycházelo s pravidelnou přesností a Dita musela na zítřejší poradu přinést něco senzačního. Téměř cítila, jak se posměšný pohled zástupce šéfredaktora zabodává do její tváře. A co vy máte do příštího čísla?

Proto je v posteli s Karlem a proto podstupuje to směšné tělesné cvičení. Protože Karel něco vždy přinese. Vždy má něco, co nakonec vyjde jako bomba. Karel je její záchrana, a proto je ochotna nechat si od něj líbit skoro vše. Za to jí Karel poskytuje exkluzivní informace. Také je chce draze platit. Dita to musela vytrpět různě. A sama nevěděla, co jí vadí víc. V podstatě byla kurva. Jen s tím rozdílem, že kurva za to bere peníze a ona informace. Byly to však informace, které poskytly úrodnou půdu pro její tvůrčí myšlení. Jednoduše řečeno, trocha pátrání a hodně fantazie jí vyneslo místo vedoucí redaktorky v prestižním bulvárnám plátku s příhodným názvem Terč. Nebyl to Šíp nebo Blesk, ale vyplňoval spíš mezeru mezi těmito deníky a časopisy Story nebo Š’tastný Jim. A každých čtrnáct dnů se konala porada, na které se muselo oddělení blýsknout nějakou novou reportáží nebo alespoň zajímavým námětem. A protože porada bude zítra, Karel tu byl dnes.

Dita vylezla z vany a nechala velký hebký ručník laskat svou pokožku. V milosrdném světle koupelnové lampičky ji zrdcadlo přesvědčovalo, že je stále svůdná a přitažlivá, ale racionální část jejího já věděla, že třetí dekáda věku zanechá nesmazatelné stopy. Vzhled týnky jí sice dodávala nevelká ňadra a dívčí prdelka, ale i bez porodu se jí s přibývajícím věkem bradavky potkávaly se začínající pneumatikou okolo pasu.

Karlovi to však stačilo. Nebo se tak alespoň tvářil. Popravdě ani on nevypadal jako kulturista a počínající pleš z něj dělala spíše kněze zpovědníka, než sexy idol. Kontakty však měl a informace také. Co vlastně dělal? Dita se už několikrát snažila zjískat na Karla reference,zjišťovala co dělá a pátrala v registru firem. Ale počítač na něj nic neprozradil. On sám o sobě také nic neřekl. Co bych dělal, smál se, peníze. Peněz měl asi dost, podle toho jakým způsobem je uměl rozhazovat. Přišel večer, hned jak mu Dita zavolala, že se jí po něm stýská.

A věděl, co má přinést. Nechal se o to chvíli prosit, ale po dobré večeři a pokouřeníčku, které mu Dita udělala, začal dárečky vytahovat. I když to zpočátku vypadalo, že nemá co nabídnout. Mrtvá žena, věk asi třicet let, umělá blondýna, šíhlá střední postava. Nalezena nahá na mýtině na oltáři z větví a trávy. Za hlavou z kamenů postavený kříž a okolo mnoho vyhořelých svíček. Na ramenou modřiny, asi od zubů. A na hýždích a stehnech stopy po bití něčím tenkým, třeba jezdeckým bičíkem.

 -Byla znásilněná?

-Asi ano, několikrát, a taky asi ne poprvé. Do pochvy i do konečníku. Typicky týraná žena.

-A příčína smrti?

-Udušení.

-Zaškrcená?

-Ne, spíš zalepená pusa a zacpaný nos. Ve vagině měla zastrčenou roličku papíru. Někdo ji tam zasunul několik hodin po smrti.

-Takže asi vražda. A co je na tom zajímavého?

-Text na papíru, co byl ve vagině. Bohužel vlhké prostředí poněkud poničilo písmo. Použitá vagina není asi tou nejvhodnější poštovní schránkou. Karel podal Ditě fotokopii ručně psaného textu.Byl na mnoha  místech poničený a rozmazaný. Možná od slz a možná od poševního sekretu.

Má ..álovno ,

byla jsi mou Dulcineou, Jůlií a Kleopatrou,

 Bo...el také Lukré.. Borg.., Messalinou a Maryšou

To ..yž tě ovládla Neviditelná Lady a učinila tě Vlád...í nad ..emi muži.

I já byl tvým otro... A dnes tě vyprovázím na dlouhou pouť až k ...kému Ďáblovi.

Tam, kam jsme spo.. ..kolikrát vydali. Ale dnes už pro tebe .... návratu.

 Sbohem má milovaná

-No a co s tím asi budu tak dělat. To není na titulku.

Dita se zamračeně podívla na Karla.

 -Máš ještě něco?

Karel se samolibě usmál.

-Třeba si ještě na něco vzpomenu. Ditě to bylo jasné.

Trpělivě ze sebe znovu udělala matraci. Naštěstí to Karlovi netrvalo moc dlouho. Když se mu sklidnil dech a tep, začal.

-Zastřelený podnikatel Lhoták.

Ale o tom už Dita psala. Byl to samozřejmě Karel, který ji o vraždě v předstihem informoval, a tak mohl Terč přinést rozsáhlou reportáž v pravý čas, jako první.

-Tak Lhoták, baby

Karel věděl, jak Dita nesnáší, když jí tak říká,

 -měl údajně nějaký podíl v seriózním obchodu. Asi soukromá iniciativa, určitě něco s medicinou.

To byla vyšší úroveň, čtenář si vždy rád přečte o černých penězích ve zdravotnictví. A Lhoták byl známý praním špinavých peněz neznámého původu. Jejich zdroj byl příliž vzdálený i pro Ditinu kalkulační fantazii. Ale tohle by mohla být dobrá stopa. Bude to určitě chtít ještě spoustu práce. Karel se tvářil tak, jakoby měl v ruce ještě nějaký trumf.

-Volný , Ulrich, Kolomazník

Samé staré věci. Stařičký zpěvák Volný se v návalu deprese pověsil za krk na stromě, který kdysi vysadil, zpěvák Ulrich se potápěl zřemě s anginou pectoris a herec charakterních rolí Kolomazník to asi přehnal se zimním sportováním na lyžích v čistém vzduchu Alpských velikánů. Samé staré věci. O těhle třech bylo publikováno vše, snad i to, s kým chodili do školky . Za to si Karel už moc neužije.

 Dita vzhlédla a vítězoslavně se chtěla podívat do Karlových očí. Jeho samolibý úsměv ji všek zastavil v letu.

-Všechny tři pitval jeden lékař.

Ditě okamžitě začal pracovat mozek novinářky. Tak na tohle šéfredaktor určitě zabere. To by mohla dostat k ruce Víťu a otevřený kredit pro informátory. Ale nebyla naivní baby, aby dala najevo svou radost. Co kdyby měl Karel v rukávu ještě trumfové eso?

Neměl. Dita přetáhla deku přes hlavu, takže nebyl vidět ani kousek jejího těla a tak unikla nemilosrdně přicházejícímu světlu. Po ránu své tělu neobdivovala. Ale Karel byl spokojený. I když nepřinesl perly? Z mrtvé bohyně bude slušná doustránka a na ty Tři krále musí dostat víc času.

To bude chtít ještě něco vydojit z Karla. Hodně lidí to dělá pro potěšení, ale Dita nechápala proč. Ona to musela snést s velkým sebezapřením ještě jednou. Bože, proč je ten Karel tak neukojitelný?

Viktor spokojeně vycházel z kanceláře, která patřila Ditě.

 Líbilo se mu téma reportáže, líbila se mu zadaná práce a líbila se mu i Dita. Pravda, žádná mladá kočka už to nebyla, ale on nikdy neměl nic proti starším a zkušenějším. Každopádně lepší než dělat pro doktora Hlavatého přírodovědu. A taky od Dity káplo víc peněz. Hlavně se musí pořádně připravit.

 Zpěvák Karel Volný, věk 72 let. Podruhé ženatý, manželka Alice, 36 let. Bezdětná. Na veřejnosti vzorný pár. Volný údajně neměl žádnou milenku a o paní Alici také nikdo nic nevyšťoural. Tak proč se Volný oběsil a to přímo na stromě, ve své krásné zahradě?

 Pavel Ulrich hudební skladatel. Věk 51 let. Rozvedený, sportovec. Utopil se při potápění s přáteli v Egyptě. Místní úřady konstatovaly selhání srdce. Do Prahy přicestoval v hliníkové rakvi.

Josef Kolomazník, herec, který se nejvíce proslavil reklamou na prací prášky v devadesátých letech. Věk 49 let. Ženatý, dvě dospělé děti. Zemřel ve Francii na ledovci, kde lyžoval s dětmi a milenkou? Přivolaný lékař již nemohl pomoci. Plicní edém. Po pitvě pohřben ve Francii.

Co asi uvedné muže mohlo spojovat? Věk přes padesát let. Práce v šoubiznisu. S penězi byli za vodou. Dědily po nich manželky nebo milenky. A pitval je Prof. František Hrabal, DrSc .

Na stole MUDr. Milana Maxe zabzučel telefon.

- Máte tady slečnu Prouzovou pane primáři. Je objednaná na 15 hodin.

Primář zlostně pohlédl na hodiny. Ať chvíli počká.

Když se však za chvíli otevřely dveře, zlost ho přešla. Udržovaná , výrazně nalíčená s těsnou minisukní a vyzývavým dekoltem. Trochu afektovaná, ale v podstatě sympatická. Proč jeho pomoc vyhledávají ti, kteří to vlastně nepotřebují. I když se na každém dá něco zlepšit. Této dámě by doporučil vyhlazení vrásek okolo očí botulotoxinem, plastiku prsou, stačilo by přizvednout, plná byla dost. Zahuštění vlasů nepotřebovala, ale liposukci břicha určitě a možná i hyždí. Rozhovor plynul příjemně, a po jejím odchodu po ní zůstala nejen výrazná vůně, ale také nezodpovězená otázka. Proč vůbec přišla?

 Ludmila Prouzová, výtvarnice. Prý ji doporučil Kamil Holý. To jméno znal i když se tvářil, že ne. Zvedl telefon.

-Na kdy se objednala slečna Prouzová?

Neobjednala se vůbec?

Primář si na vizitku udělal velký vikřičník a dopsal: Kamil Holý. 

-Tak v čem vám můžu pomoci mladý muži?

Pan profesor Hrabal byl v dobré náladě. Po výtečném srnčím na smetaně se šesti, po dobré kávičce a k to mu přišla pozvánka na sympózium do Arizony. Odkud že je ten mladík? Podíval se na vizitku. Dita Freimanová, redaktorka časopisu Terč. Viktor zachytil jeho pohled.

 -To je vizitka mé šéfové, já jsem zatím jen brigádník. Vypomáhám při studiu. To pan profesor mohl odsouhlasit. To se mu líbilo. Ale co se mu potom vůbec nelíbilo, byly , otázky, které mu ten drzý klučík pokládal. Proč se zajímá o dávno uzavřené věci? Ano, na zvláštní vyžádání pan profesor pitval známé tváře, které nečekaně zemřely a přitahovaly tak pozornost mëdií. Ale to už je pryč. Všechno je uzavřeno a k žádné senzaci nedošlo. Nakonec proto musel pitvy provádět někdo rozumný, jako je pan profesor. Jinak by se nafoukly bubliny pomluv a to nebylo zapotřebí.

A co že to ten neodbytný mladík chce? Příčina úmrtí? Prasklá aorta, sebevražda v depresivním stavu, selhání dýchací soustavy v důsledku otoku plic. A proč že jsem je vlastně pitval já ? A kdože tu pitvu požadoval?

Dobrá nálada po vynikajícím obědě a kafíčku byla v háji.    

-Rád vás vidím paní redaktorko.

Dita si na sobě nechala vyzývavé oblečení z dopolední návštěvy a pan primář psychiatrické léčebny se zalíbením zíral do jejího výstřihu. Přehodila si proto nohu přes nohu a nechala kratičkou sukni vystoupat ještě výš.

-Tak deprese vás zajímají, naposledy to byla drogová závislost.

Pan primář nezapomněl. Pomohl jí před rokem ke skvělé reportáži o drogách. Dokonce se s ní probojovali do televize. Ani nestačila panu primáři poděkovat. Pan primář nejen nezapomněl,ale věnoval ji asi dvacet minut učené přednášky s množstvím cizích slov, kterým Dita nerozuměla a těžko by je pochopila i většina čtenářů.

- A co Karel Volný, kde se u něho vzaly deprese?

Otázka práskla ordinací jako rána bičem. Najednou už pan primář neměl čas. Ale ještě ve dveřích se otočil, pohlédl do výstřihu a zaševelil.

 –Tak zase příště paní redaktorko.

Dita odcházela zklamaně. Den v háji a nic nemá. A ani Viktor nepochodil.

Na konci chodby, ještě než došla na schodiště, nesvítilo světlo. Najednou ji cestu zastoupila temná postava.

 -Vy jste od novin.

-Ano, co chcete? Kdo jste?

-To není důležité, potřebuji pomoc. Nebo jinak. Chcete senzační reportáž?

 Dita přikývla.

 -Tak dobře. Tohle si přečtěte a pokud budete chtít, přijďte znovu. Mám pro vás celý příběh.

Neznámý ji chytil za ruku a vmáčkl do ní několik zmačkaných stránek papíru. Pak ji podržel o chvíli déle, než bylo nutné.

 -Jen, vás prosím, nikomu nic neříkejte. Jde o život.

Dramaticky se odmlčel

-Až se vám bude zdát, že přišla ta pravá chvíle, zveřejněte to. Vybubnujte to do světa, Vy už budete vědět jak. Ať to každý ví. Ať už nejsou neznalé ovce, které jdou dobrovolně na porážku. Ať už........

Muž se otočil a za chvíli za ním zabouchly dveře pokoje.       

Číslo padesát osm. Zapamatovala si Dita.

-Ahoj primáři , ozvalo se Milanu Maxovi ve sluchátku.

 -Hlásím splnění úkolu. Kamil Holý je kontroverzní podnikatel v dost široké oblasti. Divím se že ho neznáš, protože převzal obchody po nebožtíkovi Edovi Lhotákovi. Holý je toho času nedohledatelný, ale spíš se asi někam uklidil. Doufám, že ho zrovna nevylepšuješ.

 Ludmila Prouzová je opravdu docela známá výtvarnice. Ale těžko mohla být u tebe ve zlepšovárně, protože je už víc než rok na druhé straně zeměkoule v Oregonu. Jseš z toho moudrej?

Max z toho byl moudrej dost a vůbec se mu to nelíbilo.

-Víš co ? Zkus, s kým ta Prouzová udržuje styky u nás. Dopisy, telefony emaily. Půjde to?

 -Všechno jde primáři , je to jen otázka peněz. Fakturu pošlu zase na právní poradenství.

 - No jo, ty vydřiduchu.

Pak Maxe ještě něco napadlo a vyťukal telefoní číslo, které měl v diáři na poslední straně.

Viktor seděl u počítače a četl si asi po dvacáté hesla, která mu poslala Dita. Obvykle si věděl rady i se sebetěžšími úkoly, ale tohle bylo moc.

Dulcinea, Julie, Kleopatra, Lukrecia Borgia, Messalina, Maryša, Neviditelná Lady, Velký Ďábel.

 Co s tím má proboha dělat? A to mu Dita ani nenaznačila, ke které reportáži se to má vázat. Na poradě převzal dva případy. Dita s nimi měla opravdu velký úspěch. Ale na to už byli všichni zvyklí. Vždyť to byla Dita.

Dulcinea – don Quijote,boj s větrnými mlýny

Julie  -milenecká láska a trgický konec

Kleopatra – královna otroků, manipulovala s Markem Antoniem, sebevražda, jed Lukrecia Borgia – krvesmilstvo, nymfomanka, travička

 Maryša – travička Messalina – travička, nymfomanka

Neviditelná Lady - ??????

Velký Ďábel - ????????

Viktor znovu rozzářil monitor počítače a zadal jedy.

Tak tudy cesta nevede. Odkazů mnoho a konkrétní informace žádné. Co nymfomanie. To už bylo lepší. Z toho by se už reportáž uvařit dala.

Konec Nymfomanky.

Pro tohle měla Dita pro Viktora slabost. Vyrobit z minima maximum. Jemu stčilo poslat upadlou matku a vykouzlil Mercedes.

Konec Nymfomanky. Dobrý směr. Nakonec každá informace se dá modelovat. Znásilněná a mučená. A co masochistka? Jakže zemřela? Udušená. Třeba moc křičela. Potřebujeme další informace. Takže Karel.

-Jak se máš Brouku, vrní do telefonu.

 Ale Karel je zase napřed.

 -Copak, copak? Zaujala tě udušená?

Nemá cenu lhát. Podrobnosti zjistí a foto pošle Karel zítra. A zastavit se nechce. To je podezřelé.

Dita si sedla k počítači. Napřed emaily.

 Drahá Di, jak jsi zvládla noc s Karlem. Pořád je takový chlívák? Radši ho ode mne nepozdravuj. Zítra mám schůzku s novým zákazníkem. Přiletí jen kvůli mně. Bude malej, starej a plešatej. Ne, tak znova. Je určitě vysokej, mladej, štíhlej a opálenej. Ohleduplnej, milej a pozornej. Pozítří s ním letím do L.A. Tak uvidíme. A co ty? Líbám tě Lu

Ludmila byla její nejmilejší přítelkyně. Dalo se jí říct všechno, a někdy i to, co člověk říci ani nechtěl. Uměla v pravou chvíli vynadat nebo pohladit, jak bylo potřeba. Jenže teď byla pryč. Na druhý straně planety. A tak musely stačit jen zprávy v počítači.

 Milá Lu, promiň, ale půjčila jsem si pro jednu reportáž tvou navštívenku. Snad se nebudeš zlobit. V nejhorším ti bude volat primář soukromé plastické chirurgie.

Chlapa ti přeju. Karel je hroznej, ale požád je uprostřed dění. Pozdravovat ho od tebe nebudu. Je mi smutno. Di.

Pak si Dita otevřela přílohu od emailu od Viktora.

 Čau šéfe,

našel jsem bezva popis nymfomanky, ten by mohl sedět, ne?

Homeopatické listy, Případ léku Asterias Rubens

Štíhlá drobnější žena se žlutobíle odbarvenými vlasy ve věku 33let přichází do ordinace pro bodavé bolesti v podbříšku. Mamografické vyšetření svědčí pro cystickou mastopatii. Pro časté poruchy menstruačního cyklu byla v minulosti stimulována hormóny. Je velmi zimomřivá a citlivá na chlad. Trpí solární alergií. Kůže má málo pigmentu a rychle se spálí. Často se jí blokuje krční úsek. Nesnáší rychlý pohyb, cítí se snadno vyčerpaně a objeví se jí horkost v obličeji. Tvář jí zrudne a rozbolí jí celá hlava. Je to jakýsi pocit přeplnění. Jakoby měla v hlavě přetlak. Navzdory sebevědomému projevu působí pacientka unaveným dojmem. Chvílemi se mnou koketuje a hlasitě se směje.

Má výrazné rty a velká ústa. Její oči jsou se mnou v neustálém kontaktu. Je v nich smutek, na obličeji má make-up a je nalíčená jako by šla večer do společnosti. Na sobě má tmavé džíny a bílou košili s hlubokým rozepnutým dekoltem. Těsně vypasovaná černá kožená vesta podtrhuje její ženské tvary. Vzhled a oblečení působí lacinou vyzývavostí. Ve slovním projevu i v řeči těla je afektovanost. Cítím, že se jedná o živočišnou typologii.

 Její příběh se týká nešťastného manželsví s nezralým mužem. Svoji situaci hodnotí jako příšernou. Od té doby je nedůvěřivá k mužům a má jen občasné známosti. Po několika letech se zblížila s mužem , který, jak sama říká, jí akorát využívá. Pracuje u něho jako asistentka. Platí jí víc, než by dostala jinde a tak mu občas dělá matraci. Sex jí netěší a navíc jí bolí. Nemá žádnou výdrž a energii. V poslední době trpí depresemi. Příliš slunce jí způsobuje únavu a slabost.

Podal jsem pacientce Sepii, ale brzy bylo zřejmé, že lék nezabral. Při gynekologické kontrole jí lékař doporučil hysterektomii a operaci prsů. Bylo mi jasné, že pokud nenaleznu lék, který jí v krátké době pomůže, operace ji nemine.

Rozhodl jsem se prozkoumat méně známé léky. Po delším hledání jsem objevil naznámý lék Asterias Rubens. Chtěl jsem se dozvědět o léku více informací. Zavedl mne k heslu hvězdice patřící do rodu Echinodermů. Z homeopatického hlediska jsou pro lék typické symptomy horkost, červenání a pálení. Obličej je zčervenalý a neteklý. Analogii k hydraulickému svalovému systému hvězdice vidí něktěří autoři v lymfatickém vaskulárním systému člověka. Sexualitu se silným libidem charakterizují u Asterias Rubens rubriky Nymfománie, Lascivita a Zoufalství za sexuální touhy. Léky blízké Asterias Rubens: Astacus, Belladona, Sepia, Silicea, Thuja.

Lék jsem podal 3x denně. Z průběhu léčby je patrné, že lék je jasné similimum. Patologie pacientky se postupně vylepšuje. Dobře spí a je méně depresivní. Nemění svoji životní situaci, která je pro Asterias Rubens charakteristická. Stále používá svoji sexualitu k zajištění ekonomických výhod.

Dita dočetla. Bylo pravděpodobné, že uvedený text s reportáží nesouvisí, ale konečně měla před sebou přesný portrét ženy, které začala říkat Messalina

Viktor se už tři hodiny smažil u počítače.

Dvě hodiny po půlnoci. Zapálil si cigaretu, a hned ji zase típnul. Tu poslední už přeci měl.

Potom si došel do lednice pro orosenou kolu. Slyšel, jak vedle Gábina spokojeně odychuje. Zahnal myšlenku na to, že by se okamžitě přitulil k jejímu voňavému tělu. Neviditelná Lady a Velký Ďábel. To si snad z něj dělá Dita šoufky.

 Ovládla ji Neviditelná Lady.

Co drogy? Viktor zadal vyhledat droga, lady, neviditelný. Neviditelný pes. To asi nebude ono.

A Velký Ďábel? Nic. Anglicky, taky nic. Španělsky - Grande Diablo? Dost odkazů. Viktora zaujal privátní klub.

Možná je to úplně mimo mísu, ale reportáž z toho bude suprová.

Dita si mimoděk rukou otřela horní ret. Co ty papíry od neznámého z psychiatrie? Prohledala kabelku. Zmuchlané papíry urovnala na stole. Písmo bylo téměř nečitelné, ale věty dávaly smysl. Na to že je psal blázen. Tedy pardon, duševně postižený. 

                    ZPOVĚĎ

Na začátku své zpovědi bych se chtěl omluvit, ne omluvit, poprosit za odpuštění, i když vím, že odpustit mi nelze. Snad to pochopí mí nejbližší, snad mi odpustí alespoň máma. Snad mi odpustí Oldřich a jeho Křemílek.

 Měl jsem vše, co si každý člověk může přát. Práci, která mě bavila, rodinu, kde jsme se na vzájem měli rádi a několik dobrých přátel , které jsem rád viděl. Můj život plynul klidně bez velkých zákrut a peřejí. Tak klidně, až jsem si ho přestal vážit a rouhačsky si přál, aby se změnil. Jak krutě mě osud vyslyšel. Vše se během jediného měsíce otočilo o stoosmdesát stupňů.

 Teď nemám nic. Ani vlastní identitu. Jen smutek v duši z toho, co se stalo. A co se nevyhnutelně stát musí. Je čas odejít, ale musím udělat to poslední, co ještě zbývá. Napsat svědectví o pádu obyčejného člověka, který udělal jednu jedinou chybu. A za každou chybu se platí. Musím ještě napsat vlastní zpověď. Nepíši to vše pro sebe nebo jen pro své blízké. Píši pro všechny, kteří chtějí vědět, aby věděli. Pro všechny jako varování. A vím, že najdu člověka, ktrému ji dám a on jí vyhlásí do celého světa. Aby už se nikomu nestalo, co mně.

Dita si prstem přejela přes oschlé rty. Vstala a došla si do kuchyně pro sklenici vody. Nemohla odpoutat své myšlenky od neznámého blázna. Stále se jí vracela chvilka, kdy jí na okamžik stiskl ruku. Jak vlastně vypadal? Moc toho v šeru chodby neviděla. Husté vlasy a dlouhé vousy. Pichlavý pohled a vemlouvavý naléhavý hlas. Co i z toho udělat reportáž. Ale chybí nějaká zápletka, je to dost banální.

 Odešla do koupelny, odlíčila se, vyčistila zuby a padla do postele. Sprchu nechá na ráno. Přestože byla unavená nemohla hned usnout. A tak po dlouhé době její prst zamířil do citlivých míst a přivodil slast, na kterou Dita už málem zapomněla. Snad za to mohl Karlův parfém, který jen tak z její postele nevyvanul? Usínala a v uších jí stále zněl hluboký hlas zarostlého blázna.

Hned ráno si zavolal Vilda Ditu a Viktora do kanceláře. To znamenalo něco důležitého. Snad nějaký problém?

Ale dnes byl šéfredaktor příjemný. I když trochu strohý.

-Posasďte se prosím.

 Na jeho pleši se objevily kapky potu, neklamné znamení,že jde do tuhého.

-Gratuluji, ťali jste do živého. Včera mi volal majitel listu a ptal se, na čem děláme. Vilda se odmlčel a přešel k oknu.

-Je to vážné. Banka mu začala dělat problémy s prodloužením provozního úvěru.

Tak to jde o něco velkého, konec se začatými reportážemi.Škoda, začalo to být zajímavé.

-Máme pokračovat?                               

Vilda překvapil.

-Hlavně na tom citlivém. Co je to, Dito?

Dita se zamyslela.

- Nevím, šéfe.

-To jsem čekal. Prostě chceš dělat na všech svých reportážích. A neřekneš mi, která je tak důležitá, že někdo s dlouhými prsty až v bance v Německu, dá takhle složitě najevo, že jsme moc dotěrný?

 Dita chvíli mlčela. Nakonec, když nevíš co, řekni pravdu.

-Šefe opravdu nevím, odkud vítr fouká. Nejspíš asi ti umělci, Tři králové. Ty jsou z vyšší vrstvy anebo Lhoták. Trochu jsem do něho ťukla. Vilda došel od okna zpátky. -Ditunko, mé dítě, máš to mít. Dělej ne čem chceš.Ale hlavně to neposer. To by bylo.....

Vildova ruka udělala výmluvný pohyb v úrovni krku.

-Co takhle kafe?

Dita vzala Viktora okolo ramen a vedla ho do kavárny v mezonetu.

 -Nesmíš si to tak brát.

 Usrkávali Laté a snažili se zhodnotit šéfovy pokyny.

 - Hele Viky, já bych to viděla tak, že budeme makat na všem, co jsme začali. Viktor pokýval hlavou.

-Ta plastická klinika to asi nebude. Tam jsi byla inkognito, ne? To spíš ten profesor. Ten by stál za prozkoušení. Nechceš ho zkusit?

Roste nám Viktor, pomyslela si Dita, už jí začíná úkolovat. Mluví s ní, jako s rovnocenným partnerem.

-Mám rozdělaného toho Maxe. A pak něco na psychiatrii. Co ta Messalina?

 -Poslal jsem ti emailem další materiály.

-Promiň, ale ještě jsem neměla čas se na to kouknout. Je tam něco zásadního? Viktor se záhadně usmál.

-Možná vím, co to je Velký Ďábel.

Dita zbystřila.

-Grande Diablo je soukromý erotický klub.

 -Tak proč o něm nemám už reportáž na stole?

-Protože to je swingers club a tam nemají samotní muži přístup.

-A to si neumíš sehnat nějakou slečnu s sebou?

Viktor se zamračil a zakroutil hlavou. No jo, vždyť Viktor je už nějaký čas šťastně zamilovaný do Gábiny. A jak ji Dita ohodnotila, tak ta s ním do sex klubu asi nepůjde.

 -Takže, šéfová, budete tam muset jít se mnou vy.

Dita se konečně posadila v klidu k počítači.

 Nové zprávy: Viktor, máma, Lu a potom pan primář z psychiatrie. Dita to vzala odzadu.

 Paní redaktorko, Návštěvy u pacienta z pokoje č.58 Vám samozřejmě povolím, ale nevím, zda to má smysl. Nevíme o koho jde, přivezli nám ho ze záchytky. Doklady nemá a s nikým nekomunikuje. Intoxikace drogami nebyla zjištěna, i když vpichy jsou patrné, asi dříve hnisající. Překvapivě na ramenou, to je u narkomanů nezvyklé. Souvisí to nějak z vaší reportáží o depresích? Rád Vás zase uvidím. Zdraví .......

A co Ludmila?

Ahoj Di, Že se vydáváš za mne, vůbec nevadí. Vždyť jsme se tak domluvily. Můj nový zákazník je úžasnej. Vyprávěla jsem mu o tobě. Kdyby tě moc zlobil Karel, tak mu pohroz, že přijedu. Líbá tě Lu

 Jakoby byl Karel v přímém spojení zablikala na monitoru zpráva od něj.

Ahoj Baby, Posílám v příloze fotky té mrtvé. Nevím, jestli budou k něčemu, před tím vypadala asi trochu jinak. Ohledně drog je pitevní zpráva nejasná. Ale asi něco brala. Kokain nebo heroin a pak něco jako extáze. Ale nic průkazného. Co další reportáže. Zazářila jsi? Těším se na další noc s tebou K.

Ale já ne. Koks, herák a něco jako Éčko.To nám moc nepomůže. My potřebujeme vykreslit hříšnou Messalinu trochu jinak. Co píše máma?

Ahoj Ditunko, doufám, že jsi zase nezapomněla. Přijedeme v sobotu. Táta se moc těší.

Máma. No nazdar. To se mámě nedá vymluvit. Rodiče nejezdily často,ale když přijeli stálo to za to.

Milí starouškové, Moc se těším, pro tátu chladím Prazdroj. Vaše nezdárná dcera

A co píše Viktor?

Předmět: Reportáž Messalina, Grande Diablo Soukromý klub, ve vlastním objektu s privátním parkovištěm. Vstup poze pro páry nebo samotné ženy. Profesionálky a pasivní doprovod nemají přístup. Vstupné 2000 Kč za pár a večer, první navštěva 1000 Kč. Příchod 20,00 – 22,00 s možností bezplatného odchodu. Vybavení : hala a bar, šatny, sprchy, vířivka, masážní stůl, videomístnost, zrdcadlová místnost, jeskyně. Ochrana a lubrikátor k volnému použití v ceně. Doporučení: nechoďte, pokud nejsou oba partneři opravdu rozhodnuti, pokud máte choroby nebo infekce, nikdo vás nebude k ničemu nutit, stálí zákazníci vítají nové tvářa, nová těla. Přijďte se třeba jen podívat. Oblečení : jakékoli erotické oblečení, možno i hodně odvážné, dámám sluší černé prádlo a bílá košilka, pánové mohou mít slipy s humorným potiskem Otevřeno : Út, Pá, So Tak co šéfová, ještě stojíte za svou zásadou, že reportér má pro svou reportáž podstoupit vše? Jestli máte bílou košilku a černé prádélko, tak já zítra zakoupím slipiky se Shrekem. Ale objednat vstup musíte vy 606707808

Čau Viky

Jakoby chtěla utlumit Viktorův nakažlivý humor, otevřela Dita foto mrtvé Messaliny. Opravdu asi nebude použitelné.Vypoulené oči, oteklé, zmodralé rty. Tváře nafouklé a na vysunutém jazyku patrný každý pór. Takhle ji asi nikdo nepozná. A moc svůdně taky nevypadala.

Dita se zkoumavě zahleděla do prázdných vypoulených očí. Co pro tebe můžu udělat?

Pak zvedla telefon a vytočila číslo, které jí Viktor poslal. Ozval se příjemný ženský hlas. Dita koukla do kalendáře. Tak ano, v pátek. Rádi bychom, abyste se u nás cítili jako doma. A na jaké jméno mám napsat rezervaci? Dobře slečno Ludmilo, budeme se těšit.

No, to my také. Dita začala ťukat do klávesnice.

Čau Viky, pokud máš na pátek večer nějaký program, tak na to zapomeň a kup si slipy třeba se Šmudlou trpaslíkem. Budeš je potřebovat.

Pak si vzpomněla ještě na jeden úkol, našla vizitku od Viktora a začala psát:

Vážený pane profesore, .........

Pan profesor opatrně položil gramofonovou přenosku na točící se vinylový disk. Ačkoli byl denně obklopen nejmodernější technikou, měl nejraději předměty za svého mládí. Mezi ně patřil i klasický gramofon s dřevěnou ozvučnou deskou. Fascinovalo ho sledovat jehlu v přenosce, která s absolutní přesností vykrajovala jeden kruh za druhým, aby nakonec skončila ve středu desky spolu s reprodukovanou skladbou.

Mělo to svůj řád. Tak jako lidský život, který se také v neúprosných kruzích blížil ke svému středu, zanechávajíc po sobě monumentálně působivý zvuk. A v poslední otáčce skončí nejen úchvatný Čajkovský, ale i jeho životní pouť. Nalil si sklenku červeného vína. Bordeaux 1998. Krásný rok a výborné víno.

Na honosném mahagonovém stole si rozložil výtisky tří pitevních zpráv. Je to tak, jak v emailu psala ta redaktorka. Už je četl nejméně desetkrát. Zneužili ho. Znovu se napil a vzal do ruky telefon. Nebyl to příjemný rozhovor a trval dlouho.Tak dlouho, až deska dohrála.

Ditu probudila neodbytná melodie telefonu. Používala ji jen pro důležité osoby.

Viktor.

Mám tři špatné zprávy šéfová. Podnikatel Kamil Holý je i pro policii nezvěstný, profesor Hrabal se v noci otrávil a nemohu sehnat slipy ani se Shrekem, ani se Šmudlou trpaslíkem. Co mám dělat?

Tak do vosího hnízda jsme šlápli. Jenomže kde? Nezvěstný podnikatel Holý a jeho přítelkyně. Sebevrah profesor Hrabal. Jedna mrtvola udušené ženy a jeden blázen, co se chce vyzpovídat. Upřímně řečeno, zatím neměla Dita reportáž žádnou. Dobře, začneme znovu. Zítra dopoledne homeopat Poslušný. Pak primář Max, bez ohlášení a potom na psychiatrii, neznámý blázen. Večer Grande Diablo. Vždyť má ještě deset dní. Alespoň jednu pořádnou senzační reportáž.

Josef Poslušný si podruhé přečetl článek, i když věděl, že mezi řádky už nic nového nevyčte.

-Ano slečno redaktorko, vzdávám se.

 -Přiznávám, že jsem uvedený článek psal. Zastřelte mne za to za úsvitu. Ale opravdu nevím, proč se kvůli tomu stávám terčem vašeho profesionálního zájmu.

- Velice nerada vás zdržuji pane doktore. Smí se u vás kouřit, že?

Pan doktor ochotně Ditě připálil a ochotně jí pohlédl do odkrytého výstřihu. Jak jsou všichni muži stejní, napadlo Ditu. Ačkoli v poslední době je přitahovala víc. Snad za to mohla ta sexy blůzka, co jí poslala Lu. Vyfoukla kouř a vykouzlila úsměv číslo tři.

-A nemohl byste mi říci o té pacientce něco bližšího?

I doktor se usmál.

 -Tak to bych nemohl. Jednak, jak víte, existuje něco jako lékařské tajemství, a potom nic zajímavého není. Ta pacientka u nás už dlouho nebyla.

Dita popotáhla z cigarety a připravila frontální útok.

-A co nymfománie, pane doktore. Je to vlastně nemoc?

-Nejsem sexuolog, slečno redaktorko, ale jeden můj známý z tohoto oboru, kterého můžete často vidět v televizi tvrdí, že to není nemoc, ale dar. Je to sen každého schopného muže. I když na druhou stranu, ty méně schopné může děsit, že jejich milovaná dá každému, dokonce i tomu, kdo vlastně vůbec nechce.

Ne vážně, ta pacientka se u nás léčila úplně s jinou diagnozou a využívat vlastní sexuality k dosažení výhod, třeba i materiálních není určitě žádná choroba. Kdyby byla, byla by tak trochu nakažená každá žena, neníliž pravda?

Pan doktor se dlouho smál vlastnímu vtipu.

-A co jméno, pane doktore, na to byste si nevzpomněl?

 -Ale paní redaktorko, doktor se opět rozesmál. -Jednak si ho nepamatuji a jednak ...

- ..... existuje něco jako lékařské tajemství. Doplnila Dita a vyndala z kabelky poslední trumf. Fotku Messaliny, kterou jí poskytl Karel. Pan doktor se přestal smát.

 -To je foto po exitu, že? Tak to určitě není ta pacientka. Tu bych určitě poznal.

-Dobře si ji pomatuji. Ale kdybyste chtěla vědět ještě něco o té nymfománii mohli bychom to probrat v příjemnějším prostředí. Třeba při jídle.

-Co děláte dnes večer? Dita se zvedla k odchodu.

 -Mám práci a určitě byste neuhodl jakou.

Sestra v předsálí pracovny primáře Maxy byla očividně překvapena.

-Objednána na dnes? Promiňte přeslechla jsem jméno. Ludmila Prouzová? Okamžik.

Sestra zvedla telefon. Potom zvedla hlas a nakonec zvedla sebe a odkráčela za panem primářem. To byla chvíle pro Ditu, oběhla přijímací stolek a sklonila se nad počítačem.Věděla, že má minimum času a musí střílet naslepo. Zapnula vyhledavač a zadala: Eduard Lhoták, chvilka čekání. Žádný soubor nenalezen. Tak co Kamil Holý. Zase nic. Sakra. Bez ohledu na to, že sestra každou chvíli přijde, zadala Dita první jméno, které jí přišlo na mysl.

Karel Volný, zásah. Dita zajásala. Pavel Ulrich, zase zásah. Josef Kolomazník, chvilka čekání.

-Co to děláte, to nemůžete!

Sestra chytla Ditu za rameno.

-Promiňte, jen jsem se dívala.

Poslední možný pohled na monitor. Josef Kolomazník, soubor nalezen. Dita odstčila protestující sestru a chvatně opustila koncelář. Křičící sestru nechala za sebou.

Tak sem už asi nemůže. To jí ani tolik nevadilo. Informace o tom, že Tři králové byly pacienti kliniky Mx měla cenu zlata. Ale bohužel nestačila zavřít prohlížeč a vymazat historii, takže musí počítat s tím, že se primář Max dozví, co Ludmila Prouzová hledala u nich v počítači. Měla by to napsat Lu. Pro jistotu.

Tomáš seděl u zamřížovaného okna a na sloupkách plotu, který obíhal ústav, si odpočítával dětskou říkanku. Přijde, nepřijde. Musí přijít, je to jeho jediná naděje.Vší silou se snažil potlačit samovolný třes nohou.

Pak náhle vyskočil a odběhl vedle. Oběma rukama objal záchodovou mísu a byl donucen do ní vyklopit vše, co se mu za celý den podařilo sníst a vypít. Tak to bylo pořád. Buď horem nebo spodem. Jíst nemohl, spát nemohl a žít už také nemohl. Nikomu nevěřil a nikoho nechtěl vidět.

 Snad jen ji. V její přítomnosti se mu udělalo na chvíli lépe a cítil, že jí může důvěřovat. A když se dotkl její ruky, na chvilku, ale jen na malou chviličku si pomyslel, že by snad mohlo být zase dobře. Rychlým pohledem zjistil, zda se nikdo nedívá, a potom zvedl matraci postele. Měl tam schovány poslední stránky zpovědi. Nevěděl, jestli jí je může dát. Ale ona je jediná, které mohl důvěřovat.

Tomáš nevěděl jaký je den a kolik je hodin. Také mu dala hroznou práci každá napsaná stránka, ale konec svého příběhu už měl tolikrát před očima, že ho uměl téměř nazpaměť. Teď ne, teď nemůže psát.Třesoucí se rukou uložil papíry zpátky pod matraci a doklopýtal k oknu.

Jede vláček motoráček. Ach holky moje, jak mám bez vás dál žít?

Viktor stál před zrdcadlem a obdivoval své nové slipy. Měly delší nohavičky, byly černobílé a po obou stranách výrazný nápis s obrázkem gorily. King Kong.

Skoro přeslechl klapnutí dveří.Gábina. Rychle se soukal do džín. Ne že by Gábina nebyla chápavá a tolerantní, ale proč si na jednání s Ditou bere nové slipy, které si dnes sám koupil, by vysvětloval těžko.

-Čau lásko.

 Gábina nasála vůni jeho parfému.

-Kam vyrážíš?

Viktor vycítil nepřátelský tón v jejím hlase.

-To tě Dita zneužívá i v pátek večer?

Gábina neměla Ditu příliš v lásce. Asi proto, že si nebyly moc podobné.

-Já vím, práce je ti nade vše.

Gábi si povzdechla a jen tak mimoděk stáhla tričko a rozepla podprsenku.

Viktor dotáhnul poklopec u džín a pohladil Gábinu po vlasech.

-Miluju tě. Nevím v kolik přijdu. Nečekej na mne.Vzbudím tě.

Když za Viktorem zaklaply dveře, zvedla Gábina ze země účet. Pánské slipy King Kong? Zavrtěla hlavou a hodila účet do koše.

Ditu probudilo pronikavé zvonění. Proboha vždyť je sobota. Co může kdo chtít? Hodila na nahé tělo župan a naštvaně otevřela dveře.

A sakra, mána s tátou. Úplně na ně po včerejším večeru zapomněla.

-No to nás teda pěkně vítáš. A jak to Ditunko vypadáš? Ty jsi nemocná?

Dita koukla do zrdcadla vedle dveří.Opravdu nevypadala nejlépe.Opuchlá tvář, kruhy pod očima, malinké pichlavé zorničky.

-A jak to divně voníš. Ty jsi asi včera vyváděla, co? Kdepak jsi byla?

To by ses divila, pomyslela si Dita.

-Mami, nejsem už malá holka, abys mě zpovídala. Prostě některá moje práce vyžaduje být někde celou noc. Třeba v baru. Udělejte si pohodlí, táta má pivo v lednici, máma si může udělat kafe a já se zatím zkulturním.

Zaplula do koupelny. Po horké sprše se cítila a vypadala přeci jen lépe. Ale silná nevolnost od žaludku jí dovolila pozřít jen kávu.

-A to si, Ditunko, nevezmeš ani jeden chlebíček, vždyť je máš tak ráda.

Po těhle slovech se Ditě zvedl žaludek znovu.

-Dítě, dítě. Nejsi těhotná?

-Nejsem mami. Nemám s kým, a potom beru antikoncepci.

Táta se zamračil. Moc toho nenamluvil, ale Dita věděla, jak rád by měl vnuka. Toho se ale od ní asi nedočká. To spíš od ségry. Ježíš, vždyť s ní má dohodnuto, že tam s rodiči dorazí. Hlava se jí mohla rozskočit, ale zaživého boha si nemohla vzpomenout, co měla ještě dnes udělat. Co naplat, odpoledne stráví u ségry. Ještě, že mají velkou zahradu.

- Víťulko, miláčku, co je s tebou? Ty nebudeš ani obědvat?

Do zvonění v hlavě se Viktorovi začala vkrádat přítomnost. Ale stačila jen zmínka o jídle, aby žaludek obrátil svou činnost. Jen prázdný obsah zabránil katastrofě. Otevřel jedno oko. Gábina se k němu skláněla a pouštěla mu do tváře proud svých krásných dlouhých vlasů.

-Promiň Gábi, já jen kávu.

Gábina uraženě pohodila hlavou, zamířila do kuchyňky a nechala Viktora jeho osudu.Věděla, že vyptávat se nemá cenu. Až bude Viktor chtít, poví sám. Když ráno v šest vyklopil taxík Viktora před domem, musela mu dojít naproti a dopravit ho do postele. Ani kalhoty si sám nesvlékl.

 -Paní doktorko rychle. Na padesátosmičce máme pokus o sebevraždu.

-Ten, co nemluví?

Sestra i doktorka doběhly na pokoj. Ošetřovatel už pacienta resuscituoval. Začali se v masírování a oživování střídat. Doktorka se ani nemusela ptát, co se stalo. Na horní klice okna zůstal kus přivázaného pásu utrženého prostěradla. Zbytek měl pacient ještě okolo krku. Konečně začal sám dýchat.

-Vemte ho na izolaci a zabezpečte ho.

-Proč jste to udělal?

-Vždyť víte, že nemluví.

Pacientovy promodralé rty se sotva znatelně pohnuly.

-Ona nepřišla.

Dita věděla, že bude zle. Usnula na návštěvě u ségry v lehátku na zahradě na sluníčku. Společenské faux paux přežije snadno, ale její světlá pokožka špatně snášela sluneční svit Vyzkoušela snad všechny přípravky na světě, ale nic nepomáhalo. Stačila půlhodina na přímém slunci a měla spálenou kůži. O úpalu nemluvě. A včera sluníčko okolo poledne připékalo pěkně. Po probuzení ji bolela hlava a byla jako opilá. Pak do sebe nalila víc než půllitr italského vína a snědla všechny hermelínové chlebíčky a listový salát. Salát měla ráda vždy, ale plesnivé sýry nesnášela. A včera se jím přejedla. Začela se hodně potit na hlavě a byla celá rudá.

-Holka,ty máš návaly, jako já v přechodu.

Máma měla vždy vtipný připomínky. Teď večer se jí konečně udělalo trochu lépe. A co bylo šokující, její kůže se vůbec nespálila.

Přemýšlela o včerejším večeru a nechápala, jak se to všechno přihodilo. Bylo to strašně bláznivé a jakoby trochu zrychlené. Za chvíli se v klubu začala cítit hrozně dobře, všichni tam byli moc milí a sympatičtí. Dita nevěděla proč. Kromě vstupního drinku a dvou decek červeného nic nepila, a přesto si připadala velice rozjařeně.

To Viktor trochu přebral. Pořád chtěl, aby s ním Dita pila Honzu Chodce. Jó, Viki. Jak jen si ho mohla pustit tak k tělu. Jenže on byl hrozně milej a neodolatelnej. Asi ta celková atmosféra. A množství lidí všeho věku, kteří se s potěšením oddávali sexu. Souložili bez ostychu před zraky ostatních a hlasité sténání dívek a dam při orgasmu muselo vzušit každého, kdo přišel. Dita v životě nic takového nezažila. Jako by se něco podmaňujícího vznášelo ve vzduchu.

A to, co potom následovalo s Viktorem, také nikdy nezažila. Poprvé se jí to líbilo. A jak.

Gábina s Viktorem stále ještě nemluvila. Už celých dvacet čtyři hodin. A jak ji Viktor znal, klidně to vydrží i dál. To, že mu včera večer neudělala jídlo, mu nevadilo. Stejně by nepozřel ani sousto a v lednici bylo dost vychlazeného piva, ale samotnému v posteli mu bylo smutno.

Gábina strávila noc v pokoji na sedačce, ráno se zavřela v koupelně a když vyšla nevypadala vůbec dobře. V poledne to Viktor nevydržel, přisedl si k ní a začal jí hladit po hlavě. Přitulila se k němu a v očích se jí zaleskly slzy.

-Tak já ti o té včerejší story řeknu všechno.

Gábina se na něj zadívala smutnýma očima a nechala se dál hladit po hlavě a zádech. Jako malé dítě. Ale i Viktorovi se udělalo lépe. Nikdy by nevěřil, že hlazení tak pomáhá.

-Děláme reportáž o jedné neznámé mrtvé. Říkáme jí pracovně Messalina, protože byla zřejmě nymfomanka. A jedna stopa nás zavedla do nočního klubu. Trochu zvláštního, to jo. Je to takový, no, jak se to řekne...... prostě swingers klub.

Gábina sebou cukla, jak když dostane ránu elektrickým proudem

- Já vím, že to není to, co zbožňuješ. Taky proto se mi nechtělo o tom povídat.

Ale teď musíš, četl v jejích očích.

-V podstatě to vypadá jako normální bar. Uvítal nás takový malý trpaslík. Tak, on trpaslík je vždycky malý, ale svaly měl. Asi dělá příležitostně vyhazovače. Majitelka nás osobně přivítala a jako nováčky provedla všemi prostorami. Bar byl normální, židličky, stolečky a uprostřed velká kruhová pohovka. Intimní osvětlení, svíčky. Tichá, pomalá hudba.. Šatna už tak zvláštní nebyla. Se skříňkama a sprchama asi jako na plavečáku. Ty skříňky byly dost potřeba , protože většina návštěvníků si odložila hned po příchodu.

-Oni tam byli nazí?

Gábina vytřeštila své krásné oči.

-Ne, hned úplně ne. Spíš ve spodním prádlu nebo sexy oblečení.

-Jak sexy?

-No hodně. Paní majitelka šla příkladem. Měla na sobě průhledné šaty, bez spodního prádla.

-To asi musely být hodně průhledné, když jsi poznal, že nemá podprsenku.

-Kalhotky neměla také. Na to už Gábina neměla odpověď.

-A co Dita?

-Vyřešila to elegatně. Minišaty s hlubokým dekoltem.

-Jak hlubokým?

-No hodně, vždyť ji znáš.

Gábina se zamračila, věděla, že když Dita něco dělá, dělá to pořádně.

-A co ty?

-No, já normál. Košile a tak....

-Jo, a ty nový spoďáry s King-kongem!

Viktor sklopil oči.

-Jo, ty nový slipy s King-kongem.

-No a co bylo dál?

-Dlouho nic, seděli u stolečků nebo na pohovce a na baru, popíjeli a povídali. Jenom nekteří vlezli do vířivky.

-Do jaký výřivky.

-No, hned vedla baru byla vířivka.

-Jo, a co tam bylo ještě?

-No, ještě nějaký místnosti.

Gábina se o něj odvrátila.

-Tak dobře. Videosál ......

-A co tam pouštěli?

-Asi večerníčka. Samozřejmě, že porno.

-Tam muselo být narváno.

Gábina se zase odvrátila.

-Právě, že ne. Nebyla tam ani noha.

-A kdy byli všichni?

-Přeci u toho baru a pak v dalších místnostech. Gábina mlčela a tak Viktor pokračoval.

-V jedné místnosti je masážní stůl, potom je jeskyně a zrdcadlová místnost. Bylo vidět, že Gábina usilovně přemýšlí.

-A to do té vířivky lezli ty lidi nahatý?

-Ne, asi v saku.

-A v těch dalších místnostech byli taky bez šatů?

-Jo.

-A co tam dělali?

-No, co asi? Gábina se otočila tak, že měla svoji krásnou tvář přímo proti Viktorově. Její hluboké oči se se leskly

-Opravdu nevím, lásko.

-Hladili se, líbali, objímali, vzrušovali a souložili. Prostě dělali všechno, aby dosáhli orgasmu.

-A ti ostatní na ně koukali?

-Jo, to docela dost.

-A nestyděli se?

-To nevím, ale určitě je to hodně vzrušovalo.

-A dělali to i hromadně?

Gábinu tahle otázka zřejmě hodně pohoršovala.

-I hromadně, teda někteří. A někdy i žena se ženou. -A chlap s chlapem?

-To ne, možná se to tam ani nesmí.

-A co dělali potom, když dosáhli orgasmu, šli domů?

To byla celá Gábina, ve všem chtěla mít jasno až do posledního detailu.

-Ne, nešli domů, snažili se vyvrcholit znovu.

-Ale to jim muselo dát dost práce, udělat se několikrát za sebou.

-Víš miláčku, o to asi v takovémhle podniku jde.

Gábina se zamyslela.

-To já bych se neudělala, kdyby na mne někdo koukal a ještě bych musela být potichu.

-Ale potichu tam být vůbec nemusíš, spíš naopak. To je právě hrozně vrušivé, když slyšíš, jak se to někomu jinému povedlo.

-A tebe to taky vzrušovalo?

Teď si Viktor naběhl.

Uraženě se zvedl, zalehl do postele a zamumlal.

-Jo, strašně. Celej večer jsem si ho honil a všechny ženský na mně fascinovaně koukali.

Gábina to dlouho nevydržela a za chvilku byla u něho posteli. Teď pro změnu hladila ona jeho. V ten okamžik přestalo Viktora bolet tělo i duše.Ale ještě něco viselo mezi nimi.

-A co jste dělali vy s Ditou?

-Tak kočičko, byl jsem tam s Ditou pracovně. A ty určitě víš, že práce je pro Ditu na prvním místě.

To byla pravda. Gábina se několikrát přesvědčila, že Dita využívala sex kvůli práci a určitě ne naopak. Dita by si Viktora uhlídala.

-A co ta reportáž?

-Dita zanedlouho kontaktovala paní majitelku. To ona umí. Šla na to trpělivě a pomalu. Proto, jsme dlouho seděli na baru. To byla pravda, ještě dnes nemohl pomyslet na na nápoj zvaný whiska.

-Ale pak jí Dita ukázala fotku té mrtvé a bylo po vzájemných sympatiích. Potom už si nás paní majitelka až do zavíračky nevšimla. A taky dlouho trvalo, než nám objednala taxi.

-Ze kterého jsi sotva vystoupil.

-Jó, to jo. Ale vsadil bych se, že tu ženu poznala, že jsme se trefili. A že Dita bude zase v pondělí na poradě zářit.

-Víš co?

Rozhodla Gábina.

-Už o tom nebudeme mluvit.

Milovali se něžně, krásně a dlouho. Gábina objímala svýma dlouhýma štíhlýma nohama Viktora okolo krku a on ji za to přivedl k vrcholu tím nejněžnějším způsobem, který znal. A zvuk jejich oboustranné spokojenosti pronikal pootevřeným oknem jako výzva a pokušení ostatním sousedům. Usínali v náručí .

Viktor myslel na to, že s Gábinou je to přece jen nejlepší. A Gábina zase na to, že vzpomínku na Viktorovy spodky King-kong, které měl naruby, když přišel, uzamkne do své třinácté komnaty.

Tomáš nevěděl jestli je ještě tady nebo to má už za sebou. Nemohl se pohnout a i kdyby mohl, stejně by to nedokázal. Cítil, jak z něho odchází moč a stolice, ale jeho tělo už snad nebylo jeho. Nemohl to ovlivnit a bylo mu to jedno. Na očích mu ležel balvan a hlavu mu někdo napumpoval k prasknutí. Jediný pocit, který dokázal vnímat, byla žízeň.

Karel zabouchl dveře svého luxusního vozu a cestou ke vchodu, kde bydlela Dita, se zastavil v květinářství. Věděl , že u Dity nepochodí ani s nejkrásnější kyticí. Tu zajímala jen kariéra a peníze, které používala především k tomu, aby postoupila zase o stupínek výše. Ale už to byl takový zvyk, když šel nečekaně za ženou otevřít si kyticí růží.

Dita byla zjevně překvapena. Ale kupodivu příjemně.

-Pojď dál, nečekala jsem tě.

Objala ho a otřela se o něj hroty svých ńader, které se jí pod domácím trikem vyzývavě pohupovaly. Kromě trika měla na sobě jen tanga a dost jí to tak slušelo. Oči se jí vyzývavě leskly a opálená tvář zářila vzrušením.

-Od kdy se opaluješ?

-Od včerejška.

Usmála se na něj.

-Dej si něco studeného z lednice, zatím se upravím. 

Zmizela v koupelně, ani nevypnula počítač. Karel si našel v mrazáku led a dolil Balantinkou. Ta tam byla jen pro něj, protože Dita alkohol pila, jen když musela. Co to na něj zkouší? Proč ta vášeň? Vždyť pravidla jsou jasně dána. On platí, ona dává. Musí si dát pozor.

Z ložnice se ozvala tichá hudba. Karel minul koupelnu a strčil do dveří do ložnice. Světlo nesvítilo, jen v trojramenném svícnu plápolaly plamínky. Ale nejvíce plápolala nahá Dita, která ležela připravená na posteli.

Karel pomalu sundal sako a pověsil ho na ramínko.

 Ditu probudil příjemný pocit v podbříšku. Něco tak krásného už dlouho necítila. Podvědomě vyšpulila svojí prdelku a v tom okamžiku do ní znovu proniklo krásně ztopořené kopí. Otevřela oči. Na hodinách blikalo pět nula pět. A ten kdo do ní zezadu vášnivě vjížděl, byl Karel.

A ona ho nejen strpěla, ale naopak mu odpověděla mohutným protipohybem svých kyčlí. Nebylo to nepříjemné přečkání toho, až bude hotový, ale radost a touha a krásný pocit mít ho v sobě. Něco takového ještě nezažila a znovu a znovu mu vycházela vstříc divokým přírazem. Oba hlasitě sténali a užívali si spalující vášeň. Dita prožívala poprvé v životě svůj několikanásobný orgasmus, aniž by si jen jednou musela pomoci sama. A to všechno s Karlem. S Karlem, s nímž to ještě před pár dny byla nudná i když dobře placená gymnastika. Najednou Karel přestal, aniž ejakuoval.

-Už nemůžu, baby.

Zničila jsi mě. I to jeho baby znělo úplně jinak. Dita ho objala.

-To nevadí, byla jsem několikrát.

-Já tě nepoznávám.

Karel usrkával svou whisku s ledem.

-Taková vášnivka.

Podíval se na čerstvé modřiny na svých ramenou. I Dita měla na svých ňadrech známky Karlových zubů. Jindy by mu to měla zazlé, ale dnes ji uspokojovalo, jaká obapolná vášeň je spojovala. Napila se z Karlovy skleničky.

-Ale vždyť ty nepiješ.

Dita se usmála

-To bylo včera. To bylo všechno včera.

Když za Karlem zapadly dveře, opřela se Dita o zárubeň. Cítila se hrozně opilá a po jedné skleničce whisky to nebylo. Uprostřed obýváku zavrávorala a strčila do stolku s počítčem. Monitor okamčitě zablikal. Včera nevypnula počítač. To se jí nestávalo, byla zvyklá se alespoň odhlásit. Svoje soubory si pečlivě chránila. Co to včera nadodělala? Z monitoru na ni koukal otevřený vyhledavač. Ta snad ne. Zavřela ho a z lišty otevřela soubor. Neznámý. Aha, přepisovala zápisky neznámého z psychiatrie. Ale i desky byly zpřeházené. Ty, které hledala byly až vespodu. Rozevřela je a vyndala pomuchlané papíry. Našla ten, kde skončila. Než začala psát, znovu prolistovala všemi papíry. Nevěděla proč, ale včera, ještě než přišel Karel, zjistila, že na neznámého myslí víc než je třeba, a stále přehrabovala jeho zápisky. Byly napsány na několika stránkách vytržených z malého bloku. A Dita si nijak nadokázala zdůvodnit, proč jimi stále listuje.

Ještě než si Vilda , šéfredaktor časopisu Terč, pozval vedoucí jednotlivých redakcí na pravidelnou pondělní poradu, znovu si přečetl email, který právě dostal. Nestávalo se často, aby mu němečtí majitelé listu zasahovali do jednotlivých reportáží. Zásadní styl, omezující mantinely, rozsah a náklad. To ano, ale zakázat reportáž? To se prakticky ještě nestalo. A to se hrabali už ve větším hnoji vysoké politiky. Ale nařízení bylo jasné. Ukončit reportáž o klinice Dr. Max. Podepsán Fischer. Fischer, předseda dozorčí rady. Nejvlivnější muž a prakticky nejvyšší šéf. Vildovi se to vůbec nelíbilo. A čím víc o tom přemýšlel, tím méně se mo to líbilo. Reportáž byla přesně identifikována..

Jak se o ní mohl někdo, tak rychle dozvědět. Že by donášel někdo z vlastních řad? Vždyť reportáž neprošla ani redakční radou. Nebo snad Dita Freimanová šlápla vedle? To se Vildovi nezdálo. Dita byla vždy opatrná a pečlivá. No, není čas na přemýšlení.Teď je Vilda jen obyčejný vedoucí, a ten musí vědět, co udělá.

-Zavolej mi prosím Ditu, řekl sekretářce.

- Je tady Vildo, čeká na tebe už dvacet minut. Asi telepatie.

-Tak ať jde dál.

Dita vběhla do Vildovi kanceláře a zastavila se až u okna.

-Chtěla jsem, šéfe... zarazila se.

-Vlastně, ty jsi něco chtěl.

Vilda se na ní dlouze zahleděl.

-Posaď se.

Přitáhl popelník a oběma zapálil. Dita byla jen příležitostný kuřák, ale teď zrovna cigaretu potřebovala.

-Co je ti, Ditunko, proboha? Vypadáš, že mi tu každou minutou vrhneš.

Dita nervózně popotáhla kouř.

-No, není mi úplně nejlépe.

-Nechceš kafe? Snídala jsi vůbec?

Při zmínce o jídle se Ditě zvednul žaludek.

-Ne, šéfe, díky, to cigárko mi stačí. Řekněte mi, o co jde.

-Musíme přestat s reportáží o klinice.

Vilda byl připraven na to, jak se Dita rozběsní.

-Ano, šéfe.

To bylo vše, co řekla. Neřekla: Ty jsi se asi zbláznil. Nebo: Do toho si mluvit nenechám. Nebo jako minule: Tak to nabídneme konkurenci. Řekla jen : -Ano, šéfe. Tak to se Vildovi už vůbec nelíbilo.

-Probuď se holka, slyšíš, co říkám?

-Ano, šéfe. A, prosím, abys mě omluvil z dnešní porady. Proto jsem vlastně přišla.

Vilda se otočil, došel až k oknu a dlouho koukal na nekonečný proud aut posunujících se hlemýždím tempem po magistrále. Pomalu vdechoval teplý opojný kouř a nechával si chvíli odechového času. Dita zatím netrpělivě popotahovala ze zbytku cigarety.

-Víš co Ditunko?

Vilda konečně dospěl k řešení.

-Máš týden dovolené. Ještě jsi nedočerpala předloňskou a jako tvůj zaměstnavatel mám právo ti vyčerpání dovolené nařídit.

Dita zamáčkla nedokouřenou cigaretu.

-A to proto, že někdo chce, abych skončila s klinikou Mx, nebo proto, že se ti nezdám být v kondici?

-Proto i proto mé dítě. Odpočineš si, dáš se do hromady. A co budeš dělat ve svém volném čase, je opravdu jen tvoje věc. Rozumíš mi. Můžeš si přeci dělat ve svém volném čase na čem chceš. Třeba pokračovat v reportáži.

-Díky šéfe.

Dita típla nedokouřenou cigaretu a chvatně opustila kancelář.

-Proč jste to udělal, vy blázne? Vy přece nemůžete jen tak zemřít? Nic o vás nevím, jen to, že s vámi je mi dobře a bez vás špatně. Já, nemůžu být bez vás.

Připoutaný muž měl zavřené oči a zdálo se, že nevnímá. Jeho tělem proběhl občas slabý třes a zdálo se, že se víčka zachvěla. Dita vyndala papírový kapesník a začala stírat pot, který se řinul neznámému z čela po spáncích dolů. V místnosti nebyl koš, a tak jí nezbylo nic jiného, než použitý kapesník vrátit zpět do kabelky. Konečně se rty neznámého pohnuly.

-Tak jste přece jen přišla. Já to věděl

-A proč jste to udělal?

Opakovala Dita svou otázku.

-Už jsem to nemohl vydržet. Vy jste jediné malé světélko na konci dlouhého tmavého tunelu. S vámi se to alespoň chvíli dá vydržet. Ale vy jste pořád nepřicházela. Tak se přiblížil můj konec.

-A co vaše zpověď?

Snažila se Dita. Mužovy rty se dlouho nepohnuly.

-Slibte mi, že nebudete čmuchat.

Dita vůbec nechápala, jak to myslí.

-To myslíte, abych nepátrala po tom, kdo jste?

-Ne to ne, to se asi někdy stejně dozvíte.

Chvíli bylo zase ticho. Pak se jeho rty opět pohnuly.

-Slibte mi to, že nebudete čmuchat. Teď tomu možná nerozumíte, ale až příjde ta chvíle, pak si na svůj slib vzpomenete. Budete vědět, o čem tady mluvíme. Tak slibujete?

Dita byla jako omámená. Nakonec vydechla.

-Slibuji. 

Viktor se upřímně zděsil. Ne proto, že by měli přestat dělat na rozpracované reportáži, na to už se za krátkou dobu svého učinkování va časopise zvykl. Nemohl ale pochopit, jak mohla s tím zákazem souhlasit Dita. Zvlášť teď, když se to tak pěkně rozjelo se Třemi králi, co je rozřezal pan profesor Hrabal.

-Takže Viktore, ode dneska spadáš pod Dr. Hlavatého. Všechny podklady, které se týkají rozpracovaných reportáží, které jste rozjeli s Ditou předáš přímo mě.

Viktor stále spočíval nepřítomným pohledem na protější stěně místnosti.

-No tak, mladý muži, neber si to tak. Já vím, že s Ditunkou pracuješ rád, kdo by se ti divil. Ale práce je práce. A třeba se ti Dita za týden zase vrátí.

-Třeba.

Dita byla zase sama sebou. Nebo si to alespoň myslela. Seděla u počítače a mozek jí pracoval na sto procent. Tak bezchybně, aby si závěry z návštěvy na psychiatrické klinice nechala na později.

Tak za prvé: Na reportáži nehodlá přestat ani náhodou. Ale odříznutí od redakční výbavy jí bude chybět. Vilda jí dal dost času na samostatnou práci, ale sebral jí Viktora. Ale Viktora jí nikdo nesebere. Takže zavolat Viktora.

Za druhé: Na klinice MDr.Maxe byla s cizí navštívenkou. Tak jak se mohla dostat informace o reportáži tak rychle k tomu nafoukanýmu němčourovi? Takže informátor v redakci nebo Lu. Redakci si vezme na starost Vilda, o tom nepochybovala. Lu je její.

Dita začala psát :

Drahoušku Lu, promiň dlouho jsem nepsala, ale mám dost napilno. Představ si, že s Karlem je to úžasný. A co ty a tvůj nový objev? Jak pokračujete? Napiš něco o něm, ať si ho můžu představit. Di. P.S. Neboj nepřeberu ti ho.

Za třetí : potřebuje další informace. Takže email pro Karla :

Miláčku, bylo to moc krásné, ale nějak jsme nestihli pracovat. Prosím : 1. Máš něco nového o té Messalině? Něco nového z pitvy, co měla u sebe a tak.... 2. Lhoták – Holý, pošli nějaký nový lano. 3. Případ Hrabal vidím se smrtí pana profesora odepsaný, ledaže by to nebyla sebevražda? Dík a můžeš přijít, kdy chceš, jsem stále připravená. Tvoje Baby.

khle se Dita ještě nepodbízela. A ani se nemusela přemlouvat. Sama nevěděla proč, ale nesdělila Karlovi nový poznatek o spojitosti mezi klinikou Mx a Třemi krály. Asi to byl její starý zvyk, nepouštět zbytečně informace.

Viktor telefon nebral. Dita vymačkala sms:

Potřebuju tě. Čím dřív, tím líp.

A teď se konečně mohla začít věnovat vzpomínkám na svého neznámého. Zarostlý, špinavý, zpocený a bezmocný. Jak po ní toužil a jak jí potřeboval. Bez ní by byl možná už na druhém břehu. Ditě se před očima objevil fialový pás na jeho krku. Chtěla ho znovu hladit, utěšovat, objímat a líbat. Tolik jí bylo příjemné dotýkat se jeho těla. Už se zase začal vytrácet pocit uspokojení a opojení, který zahnal tu hrůzu z dopoledne. Tu hrůzu, když jí cizí nezúčastněný hlas vrchní sestry oznámil, že se pokusil o sebevraždu. Dita nedokázala určit , co ji k neznámému tolik poutá. Ale když byla bez něj, bylo jí zle. Když byla s ním, cítila se lehce šťastně a bylo jí fajn. Snad to byla zamilovanost nebo lásla mezi milenci, kterou nikdy nepoznala. Chtěla být zase s ním. Odvázat ho, umít, obejmout, hladit a milovat. A pak, až se vypláče a vypovídá. Pak snad, možná.....

Viktor si přečetl textovku od Dity a oddechl si. Konečně normální. Nebo snad je v ní ukryt erotický podtext? Stejně s ní potřeboval mluvit. Hodiny napovídaly, že pracovní den už dávno skončil.

Co s Gábinou? Nevíš-li co říct, řekni pravdu, říkala Dita. Viktor vyndal telefon :

-Ahoj Gábi. Už jdeš domů? Ne, nebudu. Jo, pracovně, volala Dita. Ne do klubu. K ní domů. Ne,do redakce nemůžeme. Já vím, že se ti to nelíbí. Až přijedu domů, všechno ti vysvětlím. A moc tě miluju.

Když Viktor zazvonil u dveří, kde bydlele Dita, přemýšlel o tom, jestli Gábina nežárlí tak trochu oprávněně.

Dita byla překvapená nebo to úspěšně hrála a hned u dveří Viktora radostně objala a políbila. Objetí trvalo trochu déle než bylo třeba a polbek nebyl úplně sesterský. Dita uvařila oběma kafe a do každého nalila trochu whisky. Viktor to nekomentoval, jen zaznamenal. Chvíli na sebe koukali.

-Tak co s tím budeme dělat?

To byl celý on. Neptal se na to co bylo, ale přemýšlel o tom, co bude. I proto ho Dita milovala.

- S čím budeme dělat?

-No určitě ne s tou tvou ranní indispozicí. Myslím reportáž o ordinaci Mx. Ty toho chceš nechat?

Dita se napila. Nechtěla, aby se jejich role obrátily.

-Proč bychom toho měli nechávat?

Viktor si odechl.

-V nejhorším to necháme konkurenci.

Oba se rozesmáli a nálada se uvolnila. Rozdělili si pole. Viktor půjde po všech dostupných informacích. K většině databází už Dita z domova neměla přístup. A Dita zapracuje na klinice Mx a u Karla. Co ti tři mrtví králové mohli mít společného, kromě posmrtné pitvy a kliniky Mx?

Jak začali mluvit o práci rozsvítily se Ditě oči.

-A co reportáž in situ, na místě? Já už k Maxovi nemůžu.

Viktorovi to hned nedošlo. Pak zavrtěl pobaveně hlavou.

-Tak na plastický klinice bych byl nenápadnej asi jako papež v bordelu. Ne, že by na mně nebylo co vylepšovat. Ale uznej šéfová, že to není dobrej nápad.

Šéfová uznala, zvlášť, když jí pořád říkal šéfe.

-A co Grande Diabl?

Viktor pobledl.

-Tak to po mně nechtěj.

Začal koktat. -Ne že by, ...... bylo to vlastně moc hezký........, ale Gábina, a tak.

Dita netlačila. Cítila, že Viktora pořád vzrušuje.Ale něco ho také pálilo.

-Někde je krysa, Dito. U nás v redakci. Jak se Mx dostal tak rychle na naší redakci. To musel někdo prásknout. Vždyť jste tam byla inkogito, nebo ne?

 Když nevíš co říct..... Dita musela s pravdou ven.

-Víš, popravdě, nebyla jsem tam úplně inkognito. Mohli získat kontakt. Použila jsem navštívenku své kamarádky.

Viktor nevěřil svým uším. Taková školácká chyba.

-A co ta kamarádka? Je čistá?

Ten Viktor je čím dál tím lepší.

-Neboj, už se na tom opracuje.

Viktor se zvedl k odchodu. U dveří se zastavil.

-Ještě dotaz. Šéfredaktor chce všechny podklady k rozpracovaným reportážím. Včetně kliniky Mx.

-Tak mu je dej.

Viktor zkameněl uprostřed kroku mezi dveřmi.

-Tak dobře. Dej mu vše, co uznáš za vhodné. Podle svého uvážení. Ale věř mi,Víťo. Vilda je na naší straně. Já ho znám.

Viktor pokýval hlavou, ale i když sám nevěděl proč, Ditě nevěřil.

-Už půjdu.

-Nemusíš spěchat, nejsem ospalá.

Při loučení ve dveřích už polibek na rozloučenou nebyl vůbec nevinný. A Viktorovy ruce zkontrolovaly, zda má Dita pod krajkovým župánkem podprsenku. Neměla.

Tomáš ležel na nemocničním lůžku a po tvářích mu stékaly slzy. Už si je sice mohl setřít, ale nechtěl. Bylo mu všechno hrozně líto. Hlavně Báry a Adélky. A také snad ani nechtěl vědět, co dělá Klára. S Oldřichem si už taky nezalomí palce. A na Křemílka raději ani nechtěl pomyslet.

Ale hlavně mu tekly slzy pro tu novou. Polovina jeho já se k ní upínala jako k životodárné naději. Věděl proč. Ale druhá polovina křčela, že stejně ví, jak by to dopadlo. Třeba kdyby se potkali dříve.Třeba kdyby se potkali před tím vším. Nebo kdyby zůstal s Bárou. Samé kdyby. Nějaké pomyslné hodiny v něm odtikávaly neúprosně zbývající čas. A cítil, že už ho není mnoho. Co se má stát, stane se.

Ale ještě musí něco udělat. Pro sebe, pro manželku, pro děti, pro všechny. Pro celý svět. Musí jí to dát. Musí ji říct, kde to najde. A ona už bude vědět, co s tím. Ona už zařídí, aby všichni věděli. Aby už se nemohlo stát nikomu to co jemu. Aby byl svět připravený. Proto chce , aby jeho zpověď nezkončila v komunálním odpadu. Proto je jeho jediná naděje ta redaktorka. Jí řekne, kde najde jeho zpověd. Ona už bude vědět, co sní. Ona je úžasná. S ní by mohl začít nový život. Tak tohle už tady bylo.

Celou noc se Dita cítila opuštěná. Pod hlavu si podložila polštář, na kterém naposledy spal Karel. Nemohla usnout a celá se třásla. Zároveň ji sžírala nesnesitelná touha. Zkusila se uspokojit sama, ale poprvé v životě to nezabralo. Hlavou se jí míhaly postavy. Neznámý ze sanatoria, Víťa, Karel. Nad nimi jí blahoskloně kynul Vilda ruku v ruce s majitelkou klubu. Nakonec Dita vstala a nalila do sebe decku whisky. Co bude dělat,až ani tohle nezabere?

Ráno jí bylo zase špatně. Kafe a bez snídaně. Horká sprcha učinkovala bezvadně. V deset hodin zazvonil JUDr. Krátký, detektiv. Nikdo v redakci nevěděl jestli je JUDr, ani jestli je detektiv. Krátký snad byl, alespoň postavou. O dalších dimenzích Dita nevěděla a vědět nechtěla. Určitě byl malý, tlustý a sebevědomý. Redakce ho používala, když potřebovala získat informace ne úplně legálně. A v tom případě JUDr. Krátký fungoval spolehlivě. Někdy trochu pomalu, ale vždy spolehlivě.

Krátký se konečně uvelebil v křesle.

-Co se děje redaktorko, že mne přijímáte ve svém osobním sídle? Nějaká intimita?

Ty důvěrnosti musela Dita zastavit hned v počátku. Nebo ne? Kdo ví, jaký je JUDr. Krátký kanec. Udržela fantazii na uzdě.

-Tady je adresa, otevírací doba, plán ordinace, nákres dle možností.

-A co požadujete?

-Všechno.

Krátký se ušklíbl.

-To bude drahé. Kdo to platí?

To ti může být jedno, pomyslela si Dita. Ale něco říct musela, alespoň polopravdu.

-Účet půjde na mě, ale jinak je to samozřejmě akce redakce.

Věděla, že ji v tom Vilda podrží.

-No tak jo. A který mašinky máme vysát?

-Hlavně primář a doktoři. A když nebude nic jinýho, tak sekretariát.

-No to bude těžký. A drahý.

Zálibně se podíval Ditě na nohy, které vyzývavě směřovaly do téměř odhaleného rozkroku.

-Co takhle příplatek?

Dita vstala a provokativně si mu sedla na klín. Své volné prsy přitiskla na jeho zpocenou hruď.

-Uvidíme, co přinesete. Odměna se vždy předává až v cíli.

Když za JUDr.Krátkým zabouchly dveře, Ditu samotnou překvapilo, jak je tam mokrá.

Na monitoru zablikaly nové zprávy. Máma, tu později, Lu, Karel, Viktor. Tak popořádku.

Ahoj Di, S tím Karlem se mi to moc nezdá, ale když myslíš, tak si to užívej. Jinak ti vidím až do žaludku. Chceš mi toho mýho trochu prokádrovat. Inu novinářka se nezapře. Takže, jmenuje se George Blake a je původem z Čech. Jeho rodiče se přestěhovali před patnácti lety do Arizony. Otec je špičkový biochemik. Když se jeho matka rozvedl,a přestěhovali se do Oregonu. Je dost úspěšnej obchodník, alespoň se tak tváří . Podle toho, kolik utrácí peněz. Česky moc neumí. Tak akorát: miluju tě nebo máš krásnou prdelku. Hrozně mě rozmazluje a je fantastickej v posteli. Strašně moc mu to sluší. Je krásně štíhlej, svalnatej a opálenej. Nejraději hraje gol a moc se mu líbí, co dělám. Stačí? Tvoje Lu.

Karel byl jako vždy věcně stručnej.

1. V příloze ti posílám to nejdůležitější z pitevní zprávy. Dále část policejní zprávy, hlavně seznam nalezených věcí včetně fotodokumentece.

2. Lhoták a Holý asi ochodovali na černým trhu s nějakým novým zbožím. Někomu to vadilo a poslal na ně finanční policii. Lhotáka někdo zastřelil a Nový se radši zdejchnul. Přesto na obstavený konta pořád prouděj peníze. Obchody asi jedou dál. Co spojení na kliniku Max?

3. Profesor Hrabal se opravdu rozhodl odejít z našeho světa dobrovolně. Dal si do sklenice s červeným vínem jed. Asi currare. Před tím, než skonal, měl mezistátní hovor, někam za moře. A poslední, pro něj asi nejdůležitější soubory byly ohledávací zprávy tří osob. Můžeš hádat kterých. Ale tyhle soubory před tím, než navždy odešel, pečlivě vymazal.

4. Nic nevzdávej a šlapej na tom i když máš dovolenou.

5.Toužím po tvém těle, ale zatím nemám čas.

Čau baby.

A co Viktor?

Ahoj Dito, Dnes jsem byl u šéfa. Tedy u Vildy, o návštěvě u Dr. Hlavatého bych nepsal. Vilda mi věnoval dost času. Na začátku jsme se shodli v tom, že reportáže Dr.Hlavatého jsou nudné, nenosné a nikdo je nemůže číst. Ale asi do časopisu patří. Pak jsem mu předal kompletní archiv našich reportáží.

No, skoro kompletní... nejsou tam ... chápeš, ne? Jenom nevím, jesti Vilda chce, abychom všeho nechali. Vsadil bych se, že máme požehnání pokračovat. Říkal doslova, začni znovu. Zapomeň na to dosud a podívej se na problém novýma očima. Tak jsem začal dělat.

Tady jsou výsledky: -Neviditelná Lady. Přesněji řečeno, nezjistitelná, anglicky undetectable. Asi nějaká droga nové generace. Podle neověřených informací by měla mít silné afrodisiakální účinky. Na rozdíl od Viagry, která je předěvším účinná u mužů, NL by měla učinkovat hlavně na ženy. Zkusil jsem znovu afrodisiaka. Ae vždy mi tam naskočí Viagra, Cialis, Levitra nebo Uprima. Ať je to Sildenafil u Viagry neboTadalafil u Cialis, vždy účinná složka zastavuje degradaci neurotransmiteru cGMP, který způsobuje erekci. V podstatě jde o uvolnění NO, nitritového iontu.

Na to, ale stačí koupit si Poppers. Třeba takový isobutilnitrin nebo isopentilnitrin se používají jako sprej na useň. Je to těkavá látka a vyvolá euforii podobnou vdechnutí Rajského plynu NO2. Jen pozor. Zkušení doporučují nasadit ochranu dopředu. Mužům se totiž stává, že se nedočkavě zapíchnou do prvního otvoru, co vidí. Proto jsou Poppers oblíbené mezi homosexuály. Asi to také nebude, co hledáme. Ke zvýšení požitku vede ještě další metoda. Odborně hypoxifilie. Na internetu lze nalézt pod synchronizovaným dýcháním. V podstatě jde o to, zabránit submisivnímu parterovi v dýchání po dobu, kterou dominantní partner určí. Při tom by mělo docházet k sexuální stimulaci pohlavních orgánů, jakýmkoli způsobem. Efekt je zřejmě psychologický, ale některé zdroje uvádějí souvislost se zvýšením NO, jehož účinky jsem uvedl už výše.

Tolik jen pro doplnění, námi hledaná NL bude něco jiného. A nechtěj, abychom něco z toho, co jsem zjistil zkoušeli na vlastní kůži. To se raději vzdám žurnalistiky a půdu kopat kanály. Stačí, že když mi Gábina koukne přes rameno, má mě za úchyla. A v práci na tom dělat nemůžu. To by mě dr. Hlavatý nechal zavřít.

Z klasických drog snad jedině kokain nebo extáze, ale ty jsou obecně známý. Poměrně nový termín je sextáze, což je užití MDMA, tedy extáze spolu s Viagrou.

Dostal jsem se do registru obchodního soudu, takže jsem moudřejší v majetkových poměrech kliniky Mx. Z výroční zprávy jsou zřejmé převody podílů. V současnosti vlastní třicet procent akcií MUDr.Max, třicet procent EUROPE CORPORATION a.s. a dalších třicet procent MONTEO EUROPE gmbh.

A teď se podrž, zbývajících deset procent je psáno na Josefa Konvalinu z Mníšku pod Brdy. A ten člověk má ještě něco jako zlatou akcii, kterou může vetovat skoro všechny změny ve společnosti. Bez něj si ostatní akcionáři ani neuprdnou. V žádné jiné společnosti už nefiguruje, takže je v podstatě čistej. Zkusím ho ještě v místě bydliště. Pozor, přijde největší bomba. EUROPE CORPORATION vlastní z poloviny MONTEO s.r.o. a z druhé poloviny paní Jarmila Kokošková ročník 32 a pan František Lipold ročník 28. A proč bomba? Protože oba tito důchodci jsou v dozorčí radě společnosti AST INVESTMENT, kterou vlastní ......... Holý a Lhoták. Ten mrtvej a nezvěstnej.

Tak jakej jsem, V.

P.S. Gábina hrozně žárlí. Nemohla bys přijít k nám na návštěvu s nějakým hrozně zamilovaným kolíkem. Jako, že byste se furt líbali a tak. Třeba, že jste šli jako náhodou kolem. Blbý, co? Ale já bych to moc potřeboval.

No. Že by byl Karel zrovna zamilovanej kolík? Ale když Dita nikoho jinýho neměla a Viktor si pomoc opravdu zasloužil.

Ahoj Ditunko, moc na tebe s tatínkem myslíme, jestli nejsi nemocná. Ještě ti bývá po ránu špatně? Opravdu nejsi těhotná? A nechoď na sluníčko, víš, že se hned spálíš. A nejez romadur, vzpomeň si, jak ti bylo u Adulky špatně. Buď na sebe opatrnější, dítě. Pusu, máma.

Neboj, mami, řekla nahlas Dita. Podívala se na své skvěle opálené tělo a zakousla se do francouzského sýra s krásnou modrou plísní.

Vilda seděl víc než hodinu u počítače a pročítal si Viktorův archiv. Ten kluk je fakt dobrej. Všechno věcně a přehledně zpracovaný. Ale už tam jsou náběhy na dobrý reportáže. Co ale mohlo toho Fischera tak vytočit? Přece tam něco být musí. Podle jeho příkazu měl Vilda všechno o klinice Mx zlikvidovat a archivní soubor poslat Fischerovi. Ale to bylo přesně to, co se mu vůbec dělat nechtělo. Všechny soubory zkopíroval na CD a to strčil do tašky.

Pak znovu projížděl Viktorův archiv. Tu mrtvou neznámou tam může nechat, o tu Fischerovi nejde. Volný, Ulrich, Kolomazník, Hrabal, Holý, Lhoták. Co je může spojovat sklinikou Mx.? A co může kliniku spojovat s Fischerm? Nebo to bude jinak? Co spojuje Fischera s těmi všemi jmény. A co spojuje všechny ty osoby dohromady? Co spojuje všechny reportáže? Vilda opět vstal a popošel k oknu. Měl pocit, že to má. Dita. Dita spojovala všechny reportáže. Otevřel si zápisy z porad a našel poslední. Reportáž Mrtvá neznámá, reportér Freimanová, zdroj Kurt. Tři králové, Freimanová, zdroj Kurt. Reportáž Doktor smrt, zodpovídá Freimanová, zdroj Kurt.

Vilda vymazal celý Viktorův archiv z počítače. V takových věcech nedůvěřoval nikomu. Típl cigaretu a do diáře si napsal: Prověřit Kurta.

Dopolední slunce prozařovalo zahradu psychiatrické léčebny a Dita s Tomášem se vzdalovali skutečnému životu. Kráčeli ruku v ruce po štěrkové cestičce a mlčeli spolu. Co také říkat. Jejich ruce si vyprávěly o všech útrapách a strastech , o tom, jak jsou oba osamělí a bezradní. Tomáš byl oholený, ostříhaný a umytý. Jen erární župan a rudý šrám na krku připomínal, ze nejsou obyčejní milenci na procházce.

U lavičky se zastavili. Objali se a zcela spontálně se začali hladit. Pryč byla deprese, stihomam a křeče nevolnosti. Bylo jim dobře. Jejich ruce samovolně hledaly nahé tělo toho druhého. Něžné dotyky kůže o kůži zesilovaly opojný pocit z té chvéle, která jakoby neměla zkončit. Jemně a opatrně našly citlivé rty svůj protějšek. Dita neměla ráda líbání. S Karlem chutnalo tabákem a alkoholem. S Tomášem chutnalo slaně. Mohly za to slzy, které mu stékaly po tvářích. Dita pomalu a pečlivě slíbávala jeho slzy.

Tomáš si sedl na lavičku a Dita mu na klíně rozkročmo objala pas. Cítila, jak se mu pod županem vrací mužná síla. Jen maličko vyhrnout sukni a posunout kalhotky. Ani jeden z nich nechtěl zkazit kouzlo tohoto okamžiku. Vždyť jim primář daroval pouhou jednu hodinu. Věděli, že jeden nemůže být bez druhého, a věděli, že nemohou být spolu. Chtěli to, nebo se stali otroky vlastních těl. Stačilo několik neznatelných pohybů a vše bylo tam, kde má být.

Dita si přála, aby ta chvíle nikdy neskončila.

Vliv feromonů na chování samečka kůrovce obecného. Tak lepší námět si dr.Hlavatý na titulku vybrat nemohl. Viktor zavřel okno s feromony a skočil zpět na afrodisiaka. Proč ho tohle téma tak přitahovalo? Jen pro tu nedokončená reportáž o mrtvé nymfomance nebo si chtěl ospravedlnit vše, co bylo s Ditou? Chtěl si vědecky zdůvodnit to zvíře, které ho uchvátilo v podobě Dity, a vrátit se s tímhle alibi zpět, k něžné Gábině? Na tuhle otázku možná hledal ve skutečnosti odpověď.

Za pohlavní vzrušení mohou v první řadě sexageny, tedy mužský hormon testosteron a ženský estrogen. Ženský hormon estrogen v mužích vášeň tlumí, kdežto mužský hormon testosteron v ženách sexuální vášeň zvyšuje. Zase nespravedlnost vůči mužům, pomyslel si Viktor a pokračoval ve čtení poznámek. Hormony zamilovanosti : fenylethylamin a noradrenalin. To nic Viktorovi neříkalo. Pak přijde na řadu oxytocin, mazlicí hormon.

To seViktorovi líbilo, ale nechápal, proč stejný hormon stimuluje porod a kojení.A nakonec v hormonálním partnerském vztahu zavládne jakýsi endorfin, který utuží dlouhodobý vztah. Viktor si dovedl představi, že s Ditou to byl nějaký adrenalin a s Gábinou je to trvalý endorfin.Vůbec nechtěl hodnotit, co je lepší. Věděl, ale určitě, že nudný článek pro dr.Hlavatého o feromonech nezvýší náklad časopisu, ale dobře napsaná cihla o testosteronu a adrenalinu může být super trhák.

Našel v adresáři svého telefonu dávno zapomenuté číslo:

-Čau Honzo, no to víš. Už jsem chtěl dávno. Co že máš? Dvě děti. No jo, to gratuluju. A co že potřebuju? Ty jseš zase tak protivně pragmatickej. Chci tě pozvat na pivo. Ale to víš, že něco potřebuju. Budeš se divit. Hormony a feromony. Že to spolu nesouvisí. To by ses divil, ty vole. Musim udělat jednu reportáž, abych měl prostor pro druhou. A u obou bys mi mohl pomoct. No, nejlíp hned dneska. Jo, děti mají ve školce karneval. To nevadí, zavolám zítra, já se přizpůsobím. Tak čau, ty biologu.

Ahoj mami, neboj se o mě, snad se brzo přijedu podívat. Pozdravuj tátu a Bleska. Ditka

Dita přeposlala email od Lu Viktorovi.Věděla, že se vrhne na prověřování pana Blakea, s pílí sobě vlastní. Dál ji čekal email od Karla, v příloze byla pitevní zpráva a seznam věcí, které měla Messalina u sebe. Pitevní zprávu přečte zítra, začala pročítat popis a prohlížet fotodokumentaci pozůstalých věcí. Na jedné fotografii ji zaujal prospekt malé černé krabičky, která vypadala jako složitější reproduktor. Proč to proboha měla u sebe? A k čemu je to dobré? To bude zase něco pro Viktora, obrázek putoval dále.

Dita si nalila whisku, co pil Karel. Byla odporně teplá. Nebo se jí to zdálo? Horko bylo spíš jí. Hlava se jí potila a ve spancích jí tepala krev. Co se s ní proboha zase děje? Došla do koupelny a opláchla si obličej studenou vodou. Měla ho zčervenalý a opuchlý. Vzpomněla si na dnešní dopoledne a zoufale nechtěla být sama. Při pocitu, který cítila tam dole mimoděk stáhla kolena k sobě. Co měla dělat? Na psychiatrii jí nepustí a Viktor má svou Gábinu. Podívala se na počítač. Středa 19.10. Zkusila vytočit Karlovo číslo. Byl nedostupný. Začala zmateně přecházet po pokoji Cítila v sobě nějakého démona, nenasytného predátora, který jí nedá pokoj, dokud mu neopatří odpokvídající pokrm. Dokud mu před jeho lačný otvor nepřisune nic netušící oběť. Slabšího tvora, který se mu stane dnešní potravou. Došla ke skříni. Vyndala černé krajkové prádlo, černé punčochy a černé lodičky. K tomu přihodila provokativně bílou halenku. Se zalíbením se na tuhle kombinaci zadívala. To bude ono.

Svlékla se a napustila si plnou vanu horké vody. 19.25. Tak to má ještě dost času.

Když uklizečka uložila vysavač do úklidové místnosti a opláchla si ruce, rozhlédla se po ztemělé kanceláři. Na stole proud vzduchu zvedl papír, který sekretářka nezařadila do pořadače. Průvan. Někde zapomněla zavřít okno. Dobře věděla, že nezavřené okno do ulic spustí alarm hned, jakmile vyťuká bezpečnostní kód a zavře dveře. Znovu obešla všechny místnosti, ale všechna okna do ulice byla zavřená. A co okna na záchodech, která vedou do světlíku? To je ono, rázně přibouchla pootevřenou okenici. Tolik hodin. Už měla být u kadeřnice. Spěšně vyťukala kód, zavřela dveře a zamkla.

Muž, který ji celou dobu sledoval z druhé strany okna do světlíku zaklel.Visel už tři a půl hodiny na plechu parapetu a pod sebou měl pět pater hloubky. A teď mu ta kráva zabouchla okno skoro i s prstama. Jenže, kde vyděláš deset táců za noc? A Krátký platil jen za dokončenou práci. Vyšvihl se na parapet a zapřel se o protilehlou stěnu. Očistil si cigaretový popel, který mu nějaký debil před hodinou pomalu a pečlivě odklepával na hlavu. Lidi by měli pracovat a ne kouřit na záchodě. Muž vyndal z baťůžku na zádech lepicí pásku. Přelepil křížem okno a zkušeným pohybem lokte okno rozbil. Prasklé sklo vydalo tichý zvuk a klinika byla jeho.

Nejdřive s úlevou vyprázdnil svůj močový měchýř. Potom postupně rozzářil monitory všech počítačů. Dnes neměl dobrý den. Atˇse snažil jak mohl, stáhl jen z jednoho počítače odeslanou a doručenou poštu. Zklamaně ji zkopíroval na flešku a s vidinou dvou hodin brzo ráno ve světlíku se uložil na koberec ke spánku. Ještě ráno musí sundat pásku z rozbitého skla a doufat, že si toho hned nikdo nevšimne. Raději by odešel dveřmi, stejně jako přišel, než aby se nechal lapit jako netopýr ve světlíku.

Pátá hodina ranní vzbudila Viktora a Ditu najednou. Oba měli provinilý pocit, bylo jim zle a hlava hrozila prasknutím. Žaludek se zvedal naprázdno a nohy sebou škubaly v kratičkých intervalech. Rozdíl byl jen v tom, že Viktorovi stálo přirození v bezvadném pozoru, ale na milování neměl ani pomyšlení. Ditě nestálo nic, ale milovala by se hned. Ale nebylo s kým.

Ležela sama ve své kruhové posteli a dala by celý svět, kariéru, peníze za jedinný dotek, pohlazení, polibek a nebo to všechno to zato, aby ho měla zase v sobě. To byla noc, přehodila si deku přes hlavu a snažila se usnout.

Viktor se pomalu posadila na posteli a pak se vydal vrávoravě do kuchyně. Gábina už zase spala v obýváku a on se jí ani nedivil. Trochu to včera s Honzou přehnali a osm Budvarů zacvičilo s jeho hlavou i tělem. Ale určitě měl lepší pocit, než když byl minule s Ditou v Grande Diablo.

Udělal si kafe. Zřejmě byl trochu hlučnější, protože sebou Gábina začela vrtět. Došel až k ní a hrnek postavil na skleněnou desku stolku. Sedl si na zem, něžně jí pohladil a přikryl. Zůstal sedět u pohovky a usrkával silnou teplou kávu.

JUDr. Krátký mlsně pozoroval Ditiny nohy a čekal, až se jí župánek vyrhne ještě výš. Poklepával cédéčkem o stůl, popotahoval z cigára a upíjel ze skleničky nalitou whisku a pořád povídal.

-Bylo to strašně těžký, on si to nikdo nedovede představit, ta zodpovědnost. A vedlejší náklady, provize, úplatky....

Až už to Dita nevydržela.

-Tak kolik?

Krátký si vychutnával příjemné chvilky smlouvání. Viděl, že je Dita na to, co nesl natěšená, ale nevěděl, jestli má v kartě ten správný trumf. Rozhodl se blafovat.

-No, nejde jen o peníze, já nosím svou kůži na trh ....

-Kolik?

-Tak řekněme čtyřicet?

Dita zalapala po dechu. Věděla, že jí Krátký vydírá.

-To není obyvklé.

 -To není.

Krátký schoval kompaktní disk do kapsy.

-Jak myslíte.

-Počkejte, dvacet teď, a dvacet vám dá Vilda na fakturu.

Dita se snažila vypadat přesvědčivě, ale moc jí to nešlo. Krátký nebyl naivní. Dobře věděl, že těch druhých dvacet tisíc je v nedohlednu. Přesto se snažil ze situace vytěžit maximum.

-Tak dvacetpět hned a dvacet od Vildy. Ale snad byste si mohla sundat župánek?

Dita mohla. Po včerejším večeru v klubu jí Krátký nepřipadal tak odporný. A třeba bude kanec, jak si představovala.

Byl. Když odešel, bolelo Ditu skoro všechno. Ale zároveň byla maximálně spokojená. Její křik při dalším vyvrcholení musel být slyšet po celém domě.

 Nakonec už nemohl Krátký a vzal si jen dvaadvacet tisíc, protože víc Dita doma neměla. Jak je možné, uvažovala, že jí tenhle starej, tlustej a nechutnej prcal ji dokáže několikrát uspokojit. Ale včera v klubu s krásným, mladým a štíhlým Péťou se jí to bez další stimulace nemohlo podařit. Každopádně, to, co předtím byla dělala jen proto, že musela , musela teď dělat proto, aby byla spokojná.

Už bez toho nemohla být. Věděla, že dříve by se při styku s někým takovým, jako je Krátký otřásala hnusem a kousala se do rukou, aby nekřičela hrůzou. Dnes se otřásala vrušením a kousala se do rukou, aby nebyl slyšet její orgastický křik. Něco se změnilo, ale nevěděla co, nevěděla proč a hlavně nevěděla, jestli to chce nebo ne. Stejně jí nikdo nedal vybrat.

Zastrčila cédéčko, které právě zaplatila dvakrát do počítače a zjišťovala, jestli to vůbec stálo za to. Pošta za sekretariátu. Začala litovat těch dvaceti tisíc. Toho ostatního nelitovala, protože jí to pomohlo uklidnit nenasitného vetřelce v ní.

Za chvíli nelitovali ani těch vyplacených peněz. Tři jména v odeslaných pozvánkách na kontrolu jí byla více než povědomá. A potom našla emaily od profesora Hrabala. Teď už nelitovala vůbec ničeho. Cítila svou šanci. Byla zase zpátky ve hře. Začala usilovně přemýšlet, komu může vlastně věřit.

 Vilda ? Určitě, ale zatím vyhrál Viktor. Poslala mu celý obsah zakoupeného cédéčka. Originál si uschovala do uzamykatelné zásuvky stolu. Skývala tam dokumenty, o které by nerada přišla. Když si v koupelně čistila zuby, jakoby to ani nebyla ona. Ostré rysy a posměšný pichlavý pohled. Ty oči přeci nejsou její. Co se v nich změnilo? Rychle zalehla do postele a dekou si přikryla i hlavu.

Prodlužující se sluneční paprsky dosáhly až na Viktorovy oči. Ležel na zemi a nedopité kafe stálo na proskleném stolku. Byl přikrytý dekou a pod hlavou měl polštář. Zlatá Gábina.

Sáhl po hrnku s kávou a všiml si kartičky Nezapomeň, kterou měli na lednici v kuchyni. Bylo na ní napsáno :

Miluji tě, nezapomeň!

Nezapomenu lásko. Dopil studenou kávu a sedl k počítači. Napsal Dr. Hlavatému, že pracuje doma, nějak to dopadne.

Vzpomněl si na to nejdůležitější. Napsal Gábině esemsku :

Na tebe se nedá zapomenout lásko.

Pak si seřadil to, do čeho se má pustit.

-korespondence za sekretariátu kliniky Mx od Dity

-policejní snímky pozůstalosti po Messalině

-texty o hormonech a feromonech od Honzy

Čeká ho hodně práce.

Jak ráda by Dita zaspala celý den a zahnala vzpomínky na včerejší noc. Neon Grange Diablo zářil stejně jako minulý týden. Liliput u vstupní brány byl ještě odpornější. Možná nebyl duševně postižený, ale vypadal mongoloidně a tvářil se, že Ditu niky v životě neviděl. Jen ji svlékal očima daleko víc, než když přišla s Viktorem.

Máte štěstí, skřehotal, dnes večer se volí královna večera. I paní majitelka se tvářila jakoby ji neznala. Možná byla Dita v klubu brzo, ale v hlavní místnosti bylo jen málo lidí. Dita si sedla zkušeně k baru. Vstupní drink chutnal nějak zvláštně. Dita se cítila osamělá. Byla proto ráda, když si na vedlejší stoličky přisedl mladý pár. Netrvalo dlouho a mladík se pokusil o konverzaci. Jako by se znali už dlouho, začal hned Ditě tykat.

-Promiň, ale ty sem asi chodíš takhle večer častěji? My jsme tu byli několikrát dopoledne, ale to tu má větší spád. Většina holek má děti ve školce a musí po obědě pro ně. Nemají čas na konverzaci, jdou hned na to.

Byla pravda, že v klubu zatím chcípl pes.

-Já jsem Péťa.

Řekl mladík.

-Já jsem taky Péťa.

Řekla dívka. Oba byli velmi mladí, nejvíc tak dvacetpět let. Péťa měl atetickou, šťíhlou postavu a blond kudrnáté vlasy. Péťa byla také blond, ale až později se Dita přesvědčila, že ona byla přírodní blondýnka, zatímco on měl přeliv.

-Já jsem Lu.

-Péťa, Lu a Péťa, to zní hezky. Jednou tady s námi byla žena, jmenovala se taky Péťa.

Trojka Péťa .Byla to senzační, ale brzy odešla dozadu za bar. Škoda, bylo to s ní úžasný.

Ditě něco říkalo, že je tahle informace důležitá, ale nedokázala se už soustředit na nic jiného, než na nahá těla svých společníků. Péťa měl okolo boků omotaný klubový ručník. Péťa měla bělostné kalhotky. Jinak na sobě neměla nic. Dita si v černém krajkovém prádle, bílé halence a lodičkách připadala příliš oblečená.

-Co takhle obsadit perličku ? Dokud není příliš plná.

Zaševelila Petra a nechala vyniknout ve světle barových lampiček svým skvělým ňadrům. Měla tak asi trojky jako Dita, ale její hroty byly pyšně vztyčené i bez podprsenky. Do perličky Dita nemohla v prádle, ale zdálo se, že se Péťovi její uvolněná prsa zdají velmi zajímavá.

Noví přátelé jí udělali místo mezi sebou a za chvíli už nevěděla, čí prsty se jí dotýkají na těch nejcitlivějších místech. Když byli v nejlepším Péťův vztučený prst ukázal na cedulku nad bazénem. Pro vaše erotické hrátky jsou určeny prostory vzadu. Všichni tři se přemístili do zrdcadlové místnosti. Dita ani nevěděla, co se s ní děje.Byla omámená touhou a vzrušením.

Hladila a nechala se hladit. Líbala a nechala se líbat. Nikdy před tím se nelíbala se ženou. Ale v této chvíli jí to nevadilo. Naopak příjemně jí to vzušovalo a cítila potřebu se udělat. Bylo jedno, jak toho dosáhne.

Když Péťa vjížděl do Péti, vzdychala vzrušením. A když Péťa zajížděl do ní, vzdychala touhou, aby vyvrcholila. Asi bylo vidět, že se jí to nepodaří a tak Péťa, ta Péťa se skvostnýma prsama a zlatistvými chloupky v rozkroku, pomohla jazykem a rukou uvolnit její nahromaděnou energii. Byly to půjčka na oplátku, ale Ditě to nevadilo. Bylo jí jedno, kdo je kdo. Vzrušovalo jí, že se na ně dívá skupina diváků, která se při tom vzájemně vzrušuje a honí. Vlastně tím oceňovali jejich sexuální výkon. Ditě bylo vše jedno, všechno se jí líbilo a v tu chvíli by si s ní mohl dělat každý, coby chtěl.

Ale večer měl svůj vrchol. Přítomní zvolili královnu večera. A královna dostastala svou odměnu. Veřejnou soulož s Pupikem. Soulož s tím odporným liliputem byla pro ní připravena jako největší odměna. To Dita nechápala. Ale když viděla Péťu, tu krásnou, mladou, hebkou,voňavou Péťu s nádherně vztyčenými prsy a zlatistvými bezvadně upravenými chloupky, jak roztahuje stehna na centrální pohovce. Když viděla, jak k ní za potlesku všech přistupuje ten mongoloidní skřet, zdálo se, že se Dita probudí a skočí do středu toho dění a to šílenství zastaví. Ale zatím jen došla k baru, objednala si Karlovu whisky a útrpně sledovala jak Péťa nadšeně tleskal, když Pupik odložil kalhoty a pochlubil se svou výbavou.

Potom už věděla, čím je Pupik tak cenný. Protože to, co měl mezi nohama připomínalo spíš pohlaví koně. Pupik si ho několikrát pohonil oběma rukama a pak se zabořil do toho panenského zlatavého údolí. Péťa zařičela, ale nedalo se poznat jestli bolestí nebo nadšením. Všichni tleskali a Péťa tleskal zfanatizovaně s nimi. Dita sklouzla z barové stoličky a v pokleku se snažila u záchodové mísy vyzvracet ze všeho, co její žaludek nebyl schopen snést.

Ani nevěděla, jak se dostala domů. Ani nevěděla, jak dál bude žít. Proč ty krásné chvíle s neznámým v parku pošlapala večerem v klubu. Pořád před sebou viděla Pupikovo naběhlé přirození. Jen nevěděla, zdali ji to odpuzuje nebo vzrušuje.

Viktor makal, jako nikdy před tím. Nevěděl jestli to bylo v důsledku pracovního vytížení, tichého vzdoru Gábiny nebo jen z pocitu provinění. Informace, které poslala Dita emailem byly natolik zajímavé, že Viktor neměl čas přemýšlet o něčem jiném. Nejžhavější byla pošta sekretarátu kliniky Mx.

Sekretářka byla, řekněme, nedůsledná a tak se v archivu její pošty dala najít veškerá korespondence za posledních asi osmnáct měsíců. Jméne Tří králů se v ní objevila několikrát. Objednávky, omluvy z důvodů pracovního vytížení a přeobjednání. Karty pacientů ve složce bohužel nebyly.

Jak dál? Viktor si našel v archivu datum úmrtí všech tří umělců. Zhruba do čtrnácti dnů se v došlé poště objevila zpráva od fanda_h. Dohoda č. 512, 576 a 602. Viktor otevřel jeden soubor po druhém a zajásal. Jednalo se vždy o výpis z pitevní zprávy. Mezi řádky odborných slov a latinských názvů ho zaujala věta, které rozuměl:

Somatonan nebyl v těle prokázán. Také jeho účinky nebyly v jednotlivých orgánech průkazné.

Tak Somatonan.

Viktor zkusil vyhladavačem v objednávkách léků najít Somatonan. Bez úspěchu. Došlá a odeslaná pošta také nic.

Odstraněná pošta :

jedenáct odkazů anglicky, dva zřejmě holandsky a jeden německy.

Viktor se orientoval v angličtině i němčině, ale odborná terminologie mu znemožňovala porozumět textu. Uložil proto soubory k dalšímu zpracování. Otevřel si firemní program pro vyhledávání informací.

Program Lékárna České republiky takový lék, neznal. Viktor tiše hvízdl. Nepovolený preparát. To by vysvětlovalo mnohé.

Evropská unie na tom byla úplně stejně.

Zkusil FDA v USA. Ani v Americe nebyl tento lék oficiálně povolen. Takže se jedná o lék nebo přípravek, který se nesmí používatani v Evropě, ani v Americe.

Obecný vyhledavač našel 296 odkazů. Zjednodušit. Proč by to měli jako senzaci podávat předním českým umělcům?

Hlasivky? Nic.

Energetický doplněk? Nic.

Co zhubnout? To už bylo lepší.

Vyhledavač nabídl :

Somatonan B, Austrálie-Melbourne, USA-Arizonská univerzita, Švýcarsko-Luzern.

I se svou angličtinou Viktor pochopil, že sloučenina byla objevena v New Jersey týmem vedeným profesorem Johnem Horackem a jako kosmetický přípravek testována v Austrálii.

V USA čekala na schválení FDA a mohla se používat pouze pro testování na zvířatech. Byla vyvinuta původně jako ochrana proti rakovině kůže, především pro blond, zrzavé nebo albíny. Testované osoby krásně zhnědly i po krátkodobém pobytu na slunci a nespálily se ani po nadměrném působení UV paprsků. Ovšem přidal se nečekaný efekt. U velké části osob byla snížena chuť k jídlu a ve velmi krátké době došlo ke zeštíhlení, zhubnutí nebo dokonce ke zformování postavy. Proto se jí začalo přezdívat Twiggy pills.

-No prostě zázrak, řekl si pro sebe Viktor.

JUDr. Krátký seděl ve své kanceláři a pokuřoval doutníček. Byl spokojený. Za cédéčko, které Ditě prodal za dvaadvacet tisíc zaplatil pět. Věděl, že si to ten ubožák nakonec stějně vezme, i když chtěl púvodně deset. Stejně s penězi zamíří za roh do Royal casina a zítra bude zase dutý. Chudák jeho manželka, taková plachá šedá myška. Ale bradavky jí stály pěkně, jinak to s ní bylo snad za trest.

To Dita byla jiná káva. Za to co s ní, by v salonu zaplatil možná i deset tisíc. Tam chtěly holky zaplatit navíc za každou prasárničku. Ještě zkusí u Vildy těch druhých dvacet tisíc, ale tomu stejně moc nevěřil.

Ale dobrá práce i tak. Přesto měl Krátký pocit, že by toho mohlo být i víc. Začal pečlivě prohlížet obsah ukradeného cédéčka. Co tam proboha mohla ta kočka hledat?

Po dvou hodinách si byl jistý, že to má. Je tu ještě jeden kupec a ten by za to mohl dát i víc než pitomých čtyřicet tisíc. Chvíli hledal na internetu v seznamu firem než našel to, co potřeboval. Ještě několikrát popotáhl z doutníku a přemýšlel. Ale věděl, že to stejně udělá, protože to byla životní příležitost.

I když určité riziko tu bylo.

Potom vzal mobil a vytočil číslo, které si našel.

Dita nečekala, že na to pozvání Karel tak ochotně přistoupí. Ale kupodivu si večer čas udělal.

-A kde ten tvůj Václav bydlí?

-Je to Viktor a bydlí kousek za Prahou.

-Tak fajn, baby, vyzvednu tě doma a zavezu nás tam. Co kdybych přijel trochu dřív, abychom si něco užili?

Dříve by si Dita pomyslela, že je vždy něco za něco, ale dnes ji začalo příjemně mravenčit mezi nohama.

-Čau Viky, je to neuvěřitelné, ale Karel souhlasí. Přijedeme tak okolo osmé a budu na něm viset celý večer. Proč přijedeme? Vždyť jsi to chtěl, kvůli Gábině. Ale nemusíme, když nechceš.

-Tak jo. Bude to třeba pracovní schůzka. Vždyť Karel je náš informátor.

-Abych nezapomněla. To, co jsi poslal je fantastický, ale nikomu ani muk. Ani Vildovi.

Gábina přišla domů až v sedm, utahaná a protivná. Zpráva o nečekané pracovní návštěvě jí přišla jako ten nejblbější nápad, který Viktora mohl napadnout.

-No jo, pán si buď někde večer nasává bůhví s kým nebo si ráno vyspává a celý den je doma. To se nedivím, že večer pozve hosty.

A to ještě netušila, kdo to u jejich dveří zazvoní. Bylo už skoro půl deváté, když Gábina vykoupaná a načesaná otevřela dveře návštěvě. Tak Dita byla opravdu asi ta poslední, kterou tu chtěla vidět. Ale Karel v bezvadném obleku a s kyticí něžných růžových orchidejí v náručí zachraňoval situaci. Bylo vidět, že se vyzná.

-To je pro mne?

Zakoktala Gábina.

-Samozřejmě. Mé jméno je Karel Urbánek a je mi strašně líto, že jsme vás takhle přepadli.

To už se v předsíni objevil Viktor. Měl na sobě ty nemožně odřené krátké džíny a roztrhané triko. Prý se mu v tomhle oblečení dobře přemýšlí. Tvořil proti Karlovi dokonalý kontrast. Za chvíli už seděli u stolečku u kávy a obdivovali pohoštění, které jim Gábina neuvěřitelně rychle připravila. I přes přátelský rozhovor se nad stolem vznášela bojovná atmosféra. Ale kupodivu to neby ženy, které vedly vzdušný souboj, ale překvapivě Karel s Viktorem Byli jako dva jeleni zaklesnuti do sebe parohy bojujíce o přízeň dam. Ale o čí přízeň, který z nich měl bojovat?

První se vzpomatoval Karel.

 -A co vaše reportáž?

To byl pro Ditu tenký led.

-Myslíš tu Messalinu? Snažila se odvést řeč od kliniky Mx. Nedala Viktorovi žádné instrukce a bála se, že z něj něco vypadne. Oprávněně.

-Jo vy myslíte tu špatnou kopii návodu na použití takovýho divnýho reproduktoru.

Viktor mohl prasknou pýchou a přesedl si k počítači.

-Tak ten jsme rozluštili.

To byla novinka i pro Ditu. A najednou začala být debata zajímavá i pro Gábinu. Ukaž naklonila se Viktorivi přes rameno, co to je ?

-Přístroj pro sublimální sugesci, kombinovaný s vybavením pro autosugesci a hypnózu a metodu EMDR s maximálním komfortem. Tohle je korejský výrobek značně miniaturizovaný. Domácí stojí přes osmdesát tisíc.

-Tahle blbost? A k čemu to je?

Podivila se Gábina.

-Tak tahle blbost je pro podprahovou manipulaci. Viktor si vychutnával chvilku ticha

-Jé, to jsem viděla v detektivce, asi Columbo to byl. Lepili do filmy obrázky s pitím, aby měly lidi žízeň a pak jednoho zastřelili.

Gábina se rozzářila, že také mohla něco říci.

-Ale to je přeci v reklamě zakázaný. Kodex vydaný radou pro reklamu.

-Zakázaný a používaný. Například jedna naše televize vysílala něco podobného zaměřeného na podprahovou manipulaci před pořadem Peříčko. Určitě neuhádnete která. Ale pokuta od rady pro reklamu se stejně nekonala.

-Ruská stanice ATN se zase snažila udržet pozornost diváků podprahovým příkazem Seď a dívej se! Byla z toho jen malá aféra.

-A ve jedné písni britské skupiny Judast Priest byl zakomponovaný podprahový příkaz. Do it. Dva z jejich mladých fanoušků to opravdu udělali. A jednoho z nich se už nepodařilo oživit.

-A jak ten přístroj vlastně funguje?

-Principem přístroje pro sublimální sugesci nebo chcete-li podprahové vnímání je uložení zvolené informace do lidské mysli bez použití kontrolního mechanizmu.Základem je neustálé opakování zvolené formulky tak, aby nybyla slyšitelná, ale aby je lidská mysl vnímala. Toho je dosahováno pomocí temporálního maskování. Něco podobného jako maskování šumu u MP3.

Gábina se zvedla a přinesla další občerstvení. Neklamné znamení, že ji odborný výklad nebaví. Dita si vzala další chlebíček s Camembertem a očima požádala Viktora o dolití červeného vína. Jen Karel seděl zadumaně a usrkával Bourbon.

-Takže z mého učeného výkladu plyne, že přístroj není až tak jednoduchá záležitost.

-A za jak dlouho to má začít fungovat?

-Doba, za kterou se sugesce bezpečně vryje do paměti, je 10 až 42dnů. Dost velký rozptyl.Ale pozor,informace je trvalého charakteru a nepodléhá zapomínání.

Gábina se vrátila s tácem dalších chlebíčků.

- Ty jsi spolknul všechna rybí očka, vždyť ti bude těžko Viktore.

Dita se omluvně usmála.

-Promiňte, to já. Nevadí?

-Ale vůbec ne. A k čemu tady ta věc slouží?

Karel se také ujal slova.

-V podstatě je to dobré pro manipulaci s lidmi. Je to takové programování.

-A proč by to měla ona?

Logika byla vždy základní předpoklad Dity.

-Třeba se chtěla naučit rychle Italsky.

Po dlouhé době se zase ozvala Gábina.

-Nedávno jsem četla nějakou reklamu, kde takovýhle nakecávač nabízeli pro všechny, kteří chtějí rychle zhubnout.

Najednou bylo ticho. Všichni věděli. Že Gábina řekla něco důležitého.

Dita s Viktorem stáli na střeše a koukali na vzdálené večerní město. Sem chodil Viktor potajmu kouřit už jako dítě. O dvě patra níž zůstal Karel s Gábinou, která vůbec nevypadala unaveně a naštvaně.

-Nebojíš se o ní?

-Já ne, a co ty o něj?

Dita se zasmála a vyfoukla kouř. Vyšla si s Viktorem zakouřit, jako záminku k tomu, aby si mohli nerušeně promluvit. A ani se nedivila, že Karel zůstal s Gábinou. Moc jí to slušelo.

-Takže, nebojíš se o ní? A nebojíš se o sebe, Viktore?

Viktor se na ní dlouze zahleděl.

-O Gábinu se někdy bojím, sebe snad uhlídám a na Karlovi mi nezáleží. Ale o tebe se teď bojím nejvíc, Di.

-O mně? Prosím tě, proč?

-Pozorně jsem se na tebe díval. Panenky jako špendlíkové hlavičky. Mióza. Ty bereš herák?

Podívala se na něj jako na malé nevědomé dítě.

 -Já a heroin?

-Tak opium nebo morfin? Podívej se na svůj obličej, celý rudý a potíš se ještě teď. Co se děje Di?

-To po tom víně. A jsem alergická na ryby.

-Ale to se ti dřív nestávalo. A ta trochu divně voníš. Promiň. Nemyslím parfém, spíš nějaká chemie něco jako acethylen. Co je s s tebou děvče?

-Nic, všechno normální.

-Podívej se na sebe do zrdcadla. Tělo štíhlé, svalnaté, opálené. Tvář opuchlá a zfetovaná.

Dita už to nevydržela a zničeho nic mu vypálila facku.

-Co si to dovoluješ, ty .....

-A vzteklá. Pokračoval Viktor, jakoby se nic nestalo.

Dita se rozplakala.

-Hm, náhlá změna nálad. Dito, co bereš?

-Opravdu nic, Viky.

Dita vzlykala jako malé dítě.

-A kde jsi byla včera večer? Volal jsem ti alespoň desetkrát.

-Byla jsem ....... Byla ......

-Ty jsi tam byla znova?

-Jo.

-A jen kvůli reportáži?

Dita zavrtěla hlavou.

-Ale taky jsem pracovala.

Tvářila se jako malá holčička.

-Zachytila jsem informaci o něčem, co by mohlo být Neviditelná Lady. A objednala jsem to.

Byla najednou zase normální a oči jí zářily profesionálním nadšením.

-A prosím tě, nepouštěj Karlovi další informace.

-Proč?

- Nemusí všechno vědět. A pojď dolů, už jsme pryč dost dlouho.

 Tomáš seděl na posteli a koukal na měsíc. Ten pootevřeným oknem osvětloval půlku podlahy nemocničního pokoje. Šedomodré lino vypadalo jako hladina jeho zamilovaného rybníčku. Jak rádi se tam s Bárou koupali. Jak se tam vyblbli, když byly děti malé. Jak rád by vrátil čas zpět. Ale věděl, že to nejede. Jak rád by začal zase znovu. Ale věděl, že svůj boj už prohrál. Teď je čas stáhnout prapor a vykonat poslední úkol. Je třeba dát lidem svědectví.

Zpověď.

A ona mu v tom pomůže. Včera ještě neznámá novinářka a dnes nejbližší osoba. Je jediná , komu může věřit. Dobře udělal, když ji svěřil, kde uschoval své poselství. Cítil, že je k sobě něco poutá, že k sobě patří. Jak bylo krásné držet ji za ruku, jak bylo úchvatné ji líbat a tak. Alespoň na vteřinu, minutu, hodinu. Oddálit ten hnusný okamžik, ten děsivý pocit, který musel přijít.

Tomáš zkrotil třes v noze a ruce zafixoval o okenní mříže. Slíbila, že mu přinese dárek. Jeho přání bylo neobvyklé, to ano. Ale Tomáš potřeboval cítit blízkost někoho milovaného vedle sebe. Objal alespoň polštář. Snad se mu podaří usnout.

Karel otevřel dveře svého luxusního sporťáku u spolujezdce. Lehce opilá Dita zavrtěla hlavou , obešla automobil a usedla na místo řidiče.

-Ale ty přece nerada řídíš, baby?

Dita se jen usmála a natáhla ruku pro klíčky od vozu. Karel rezignoval. Usedl na vedlejší sedadlo a začal klimbat. Jízda s Ditou byla vždy velice dlouhá a nudná záležitost. To už znal.

Velice se mýlil. Tak rychlou a agresivní jízdu dlouho nezažil. Kde se to v té holce bere? Vůbec ji nepoznával. A to ho ještě čekala zastávka na parkovišti u benzinové stanice. Tam nastala jízda, která si v ničím nezadala s tou předešlou.

Do porady redakce zbývala necelá půlhodina. Na stole šéfredaktora zapípal telefon. V sekretariátu Anina vesele rozprávěla s Dr.Hlavatým o včerejší televizní soutěži. Vilda se vyřítil z kanceláře se slovy, porada se odkládá, a zmizel.

Za půl hodiny už seděl na podlaze vedle Dity a hladil ji po vlasech.

-Vůbec se mi to nelíbí Ditunko, ale je potřeba se uklidnit a myslet.

Dita se klepala jako v zimnici a oči měla zavřené.

-Počkej donesu ti sklenici vody.

Vilda nalil Ditě z lednice perlivou a sobě na prst whisky. Přemýšlel, co má dělat. V okně bytu, kde bydlela Dita, na něj koukala dírka od průstřelu a z křesla vedle počítače by se určitě dala vyndat kulka. Hádal, že byla z pušky. Ale proč by někdo střílel do prázdného křesla. Se zaměřovačem se praktick nedá minout.

Výstraha.

To už Vilda Zažil. Před patnásti lety někdo takhle provrtal křeslo jeho šéfa. Ten se jenom smál a za dva měsíce po jeho pohřbu byl šéfredaktorem Vilda. Nebyla to hezká vzpomínka.

Došel zpátky k Ditě.

-Nechci, aby to dopadlo podobně.

Jakoby Dita věděla, na co myslí.

Pohladil jí po vlasech. Vždy na ni koukal jako na dceru. Na dceru, které se nikdy nedočkal.

-Vyprdni se na to Dituš. Jdi od toho, za to tvůj život nestojí.

Její pohled se mu ani trochu nelíbil.

-Co to s tebou je dítě? Nejsi nemocná? Nebereš něco?

Dita na něj pohlédla nepřítomným pohledem. Zase jeden chytrej. A vůbec, v jedenáct musí být na psychiatrii. Primář jí povolil výjimečnou návštěvu.

-Víš Vildo, jsi strašně hodnej, že jsi přijel. Já jsem opravdu nevěděla, co mám, dělat. Ono to asi nebude tak strašný.

-Neblázni a neber to na lehkou váhu. Hlásila jsi to na policii?

Vilda se zeptal, i když znal dopředu odpověď. Pak pokrčil rameny a odcházel. U dveří se otočil.

-Dito, přemýšlej. Kde všude sis zavařila?

Dita ho pohladila něžně po tváři.

-Ještě něco. Trochu jsem pátral po Kurtovi. Nevěř mu příliš, prosím.

 Když Vilda scházel po schodech, uvědomil si, že ho poprvé v životě Dita přitahovala jako žena.

Jen co za Vildou zaklaply dveře, Dita vběhla do koupelny a pustila na sebe proud vařící vody. Chtěla ze sebe smýt všechno, včetně klubu, JUDr. Krátkého a nokonec i Karla a kousek sebe. Karlovi nevěřila i bez Vildova varování, ale potřebovala ho nejen pro jeho přísun informací, ale hlavně do sebe. Aby ukojila tu cizí bytost v sobě, která to potřebovala den co den, hodinu co hodinu. Ze sprchy vystoupila očištěná a těšila se na svého blázna. Snad i ona získala odstup od reality a zanechávala všední věci za sebou.

Měla pro něj dárek. Tak, jak si ho přál. Svoji růžovou noční košilku převázanou bleděmodrou stuhou. Krásně ji uhladila, protože si přál, aby byla použitá, a uložila do dárkové krabice. Znovu slyšela Karlův smích, když včera dárek objevil. Ten nechápal vůbec nic. Dita košilku ještě znovu urovnala i když byla přesvědčena, že to včera provedla dokonale. Pak krabici zavřela a řekla si nahlas vesele.

-Dárek pro blázna.

Podívala se na dírku v okně a znovu se zasmála. Na bledě modrou mašli přivázala keramické srdíčko. Cítila se hrozně moc zamilovaná.

Viktor seděl v dusné atmosféře na poradě a intenzivně přemýšlel o tom, proč není přítomen šéfredaktor. Dr. Hlavatý velice rád využil příležitosti a poradu, jako zastupující šéf zahájil. Neprodleně se pustil do stínání hlav.

-Tak jak jsme na tom s těmi feromony?

Dr. Hlavatý se otočil na Viktora.

-No těbůh.

Viktor čekal na Vildovu ochranu, ale ta byla v nedohlednu.

-No, feromony jsou látky, které vnímají někteří živočichové zvláštním orgánem. Například zmije má tyto orgány v tlamě a podle toho, která část jazyka přinese signál, zda pravá či levá, zmije nalezne kořist. To je velmi důležité, protože hadi nemají vyvinutý čich.

Viktor se snažil co mohl, ale všichni přítomní poznali, že na reportáži ani nehrábl. A dr. Hlavatý jakožto zástupce šéfredaktora si to náležitě vychutnal.

-Tak abychom si rozuměli pane Postlere, do týdne bude vaše reportáž na dané téma na stole nebo si následky přičtěte sám sobě. Pochopil jste to?

Viktor kývl hlavou, že pochopil. Polib si prdel, myslel si v duchu, ale nahlas neřekl nic. Bez podpory Vildy a Dity nezmohl ani na pokývání hlavou. Ostatní mlčeli a koukali do svých poznámek. Ale dr.Hlavatý toho ještě neměl dost.

-Pak tady máme fakturu JUDr. Krátkého za dvacet tisíc. Objednatel Freimanová?

Chtěl si to opravdu užít. Dobře věděl, že Dita má zdravotní dovolenou.

-Vy nevíte, co by to mohlo být?

Viktor věděl, ale najednou začal také hledat něco ve svých poznámkách. Jen neznatelně zavrtěl hlavou.

-Tak to bude muset asi počkat.

Dr. Hlavatý sklapl notes a tím dal najevo, že porada je u konce.

Gábina se přitulila k Viktorovi, který stále seděl u počítače. Dobře věděla, že nechce být rušen, když se zabral do své práce. Přišel domů už v poledne a od té doby pracoval. Dokonce si vypnul mobil. A teď už se blížila půlnoc. Ani večeře se Viktor nedotkl, a to mu udělala jeho oblíbenou.

Ale když ho začala hladit po zádech Viktor neprotestoval. Naopak, přitáhl si ji na klín. Gábina se zahleděla na monitor. Obrázky broučků a formule chemických látek.

-Děláš na tom, co ti zadal Hlava?

-Hm, musím uspokojit toho debila.

Gábina jemně čechrala Viktorovy kudrny.

-A co je to tady? Humorální řízení? To je o těch hormonech, co ti poslal Honza? Jak jste se o tom celou noc radili?

-Jo, jak jsme chlastali. Dělám na několika věcech najednou. Víc mi to vyhovuje.

To byla pravda. Viktor miloval pracovat na více reportážích. A nejvíc se mu líbilo, když se téma někde spojilo. Na to to dnes opravdu nevypadalo.

-A co to je Kevin Blake?

To je nový přítel kamarádky Dity v Americe. Stahuji soubory o něm, ale je to zaheslovaný a dlouho to trvá.

-A co ty hormóny?

- Které tě zajímají nejvíc?

-No, znám testosteron, estrogen a gestagen.

-Asi myslíš progesteron? Nejvíc tě zajímají ty pohlavní.

Viktor otevřel okno s hormony.

Hormony jsou produkty endokrinních žláz. Roznáší se krví a tkáňovým mokem. Působí ve velmi malé koncentraci na určitý orgán nebo celé tělo. Spolu s nervovým systémem řídí tělesné funkce a zajišťují autoregulaci živých soustav. Hormonální řízení je pomalejší, ale dlouhodobější než nervové. Oba systémy spolu spolupracují. Spoj je sprostředkovaný hypofýzou. Složením jsou hormony bílkoviny nebo peptidy, steroidy, deriváty tyrosinu a kyseliny arachinonové.

Viktor poznal, že Gábina text na monitoru nečte a tak začal hledat poutavější téma.

-A co si myslíš o lásce, zamilovanosti, partnerském vztahu a vlivu hormonů?

Gábina ožila.

-Jde v podtatě o hru o hru hormonů a jejich vazbě na příslušné receptory. Dá se říct, že v období zamilovanosti se jedná o chemickou intoxikaci organizmu. A hormonální faktory jsou při akutní lásce podobné, jako při akutním stresu. Vážou se na receptor buňky ……..

-Co to je receptor?

-Představ si receptor jako vypínač. Zapnutý, vypnutý. Ale s určitou kapacitou. Volný, obsazený. Zapnutý receptor aktivuje chování buňky. Ta podle předané informace dále reaguje. Buněčné receptory mají specifickou schopnost afinity tedy vazby na určitý druh hormonu. Chápeš?

-Aha, a co ta zamilovanost a láska?

-Za začátek zamilovanosti a sexuálního vztahu mezi mužem a ženou můžou sexageny, o kterých jsi už mluvila, u mužů především testosteron, který se tvoří ve varlatech a u žen zase estrogen, tvořený ve vaječnících. Ale aby to nebylo tak jednoduché, sexageny se vytváří i v nadledvinkách a to z DHEA. Název této látky je dlouhý a stejně si ho nepamatuju. Ale důležité je, že se v ženském těle jedině z této látky vytváří ženské pohlavní hormony po menopaze.

-To se mně snad zatím netýká.

Gábina si přesedla na druhé koleno a zavrněla.

-Někde jsem četla, že u mužů dochází k nečemu podobnému jako u žen. Akorát se tomu neříká menopaza, ale andropauza.

Tohle se Viktorovi moc nelíbilo, ale čestně přiznal.

-Je pravda, že i u mužů v určitém věku, ale až tak po padesátce nebo i více dochází k úbytku produkce hormonů produkovaných varlaty. Ale na to mám ještě dost času ne, sakra?

-Tak se nerozčiluj, lásko.

Gábina něžně políbila Viktora na ústa.

-A jak je to s těmi zamilovanými dál?

-Když se potkají ti praví, začnou fungovat budící aminy, tedy dopamin, serotonin, noradrenalin a fenyletylamin.

-Ten znám, ten je obsažen v čokoládě. A tu já miluju.

-Jenže ta tvoje čokoláda vstupuje do těla přes trávicí trakt a tak je hned skoro všechen fenyletylamin enzymaticky monoaminooxidázou odbourán.

-To nevadí stejně čokoládu miluju, a tebe taky.

-No a pak dojde k tělesnému kontaktu.

-Tak to dojde zcela určitě. Gábina položila svoji ruku významně Viktorovi do rozkroku.

-No vidíš a začne se produkovat oxytocin. Zvlášť když tě pohladím po bradavkách nebo zavním pohlavním orgánu.

-No to si zkus.

Ohradila se Gábina, ale zjihla hned, jak jí Viktor zajel rukou do výstřihu.

-Oxytocin je hlavní mazlící hormon, ale nejdůležitější je při porodu a kojení. Vidíš jak si to pomatuju?

-Vyborně, ale také spolu s vazopresinem způsobují, že jsou lidé monogamní a milují svého partnera a děti.

-A nemohli by ti nějakej vazopresin píchnout? Že bych se nebála o to, abys´ mi byl celej život věrnej.

-Tak to pozor. Vazopresin neboli antidiuretický hormon reguluje rovněž vylučování moči. To bych se pak taky třeba nemohl vyčurat.

-Proto, když jsi vrušenej a stojí ti, tak se nemůžeš vyčurat?

Gábina vyprskla smíchy. Viktor se tvářil vážně.

-Ale Gábi. Za to, že je nám spolu dobře, že se rádi objímáme a líbáme a že je nám po tom, víš co myslím, tak dobře, můžou endorfiny. Doslova endogení morfiny.

-Počkej morfiny? To jsou drogy, ne?

-Vlastně jo. Naše vlastní. Vážou se na stejné receptory jako morfin, heroin nebo opium.

-Takže mi spolu někdy pěkně fetujem?

Gábina se rozesmála.

-Co kdybychom si teď trochu práskli?

-A co moje rozpracované feromony?

Bránil se na oko Viktor.

-Tvoje feromony? Copak ty si myslíš, že my lidé létáme za nějakými chemickými nesmysly?

To si Viktor opravdu nemyslel a s chutí zabořil nos do Gábinina klína. A že to fungovalo okamžitě, bylo vidět na jeho vyboulených kalhotech. Pak už jen oba vyráběli oxytocin, hormon mazlení.

Vilda už nevěděl, co má dělat. Byly tři hodiny po půlnoci a on stále nevěděl, co je s Ditou. Doma nebyla, v kanceláři nebyla a telefon nezvedala. Ne, že by se to ještě nikdy nestalo, ale dnes měl Vilda pro svůj strach hned čtyři dobré důvody.

Za prvé, na Ditu dnes někdo dopledne vystřelil.

Za druhé se mu Dita ani trochu nelíbila.

Za třetí JUDr.Krátký, který naposled pracoval pro Ditu byl nezvěstný a za čtvrté Vilda vůbec nemohl usnout.

si nechával pěkně záležet a vůbec nikam nepospíchal. Dával si na čas a tak nelibě nesl, když se do jejich nádherného snu, který už, už spěl k vyvrcholení, nabořil pronikavý zvuk nadedveřního zvonku. Ani se nenamáhal s oblékáním a vztekle odešel ke dveřím. Gábina se otočila ke zdi s poznámkou, že si to radši dodělá sama.

Za dveřmi stál Vilda. Přejel nahého Viktora pohledem, chvilenku spočinul na dosud ztopořeném pohlaví a pak prohlásil, že raději počká dole. Nestačil ani dokouřit cigaretu a už tu byl Viktor plně oblečený a připravený.

-Kde může být Viktore? Něco se děje, já to cítím. Ale všechna místa, kde by mohla být, už jsem projel. Nenapadá tě něco?

-Tak to típněte, šéfe. Možná vím, kde bude.

Pupík vyprovodil poslední dvojici a podíval se na nahou ženu, která spala s roztaženýma nohama na centrální pohovce.

-Co s ní, madam?

Šéfová se na ni také podívala a pak vyťukala číslo, které měla napsané nad barem. Vůbec se jí do toho nechtělo.Zvlášť, když si představila, co tu mladou holku čeká. Ale co? Může si za to sama. Proč byla tak zvědavá? A dneska si sem přišla sama, jako na porážku. Chvíli poslouchala nadřazený hlas. Opravdu tohle neměla ráda.

-Až přijede vůz, tak ji nalož.

-Takhle paní?

-Copak se ti tak nelíbí?

Pupík se idiotsky usmál.

Vilda zastavil u vrat domu, který mu Viktor ukázal a nebojácně zazvonil. Okamžitě se objevila dětská postava, která vláčela něco přes rameno. Teprve, kyž se postava přiblížila poznal Vilda, že dětská postava patří trpaslíkovi, který nesl nahou mrtvolu Dity. Malý, ale silný.

Vilda i Viktor zaznamenali mnoho známek zápasu, než jim liliput tělo vydal. Nakonec rozhodl Vildův kopanec mezi nohy. Naložili Ditu na zadní sedadlo a vyrazili pryč. Mongoloidní trpaslík za nimi koukal a olizoval si rozbitý ret. Ale kupodivu rychle si zaznamenal Vildovu SPZ.

-Díky bohu žije.

Konstatoval Viktor a oba si oddychli.

-Ale kam s ní?

-Vím o místě, kde ji schovat.

Starej Freiman. Tím myslel Vilda tátu Dity.

-Ale napřed se zastavíme u mne, takhle ji tam nemůžeme přivézt. A ty vzbuď tu svoji Gábinu a dojeďte k Ditě domů pro nějaký oblečení. Náhradní klíče od bytu má v kanceláři ve druhém šuplíku napravo v krabičce od tělového krému. No, co koukáš? Uveď tu svojí krasotinku do našeho reálného života.

-Co se stalo Ditunko. 

Vilda naléval opatrně teplou kávu do pootevřených úst Dity, která ležela na posteli a nechtěla se vrátit zpět do reálného života. Nakonec její tělo muselo volit mezi polknutím, udušením nebo vykašláním. Zvolila všechny tři způsoby záchrany najednou,. Chroptěla a kašlala víc než mluvila.obličej oteklý, oči vypoulené jako při Bezedovce.

-On je mrtvý.

-Kdo ?

-No on.

Vilda se snažil porozumnět.

-Jak se to stalo.?

-Volali z psychiatrie. Asi hodinu po tom, co jsem odešla. Podřezal si krkavici, několikrát.

Dita se zhroutila v křeči pláče a kašle.

-Takže jsi to řešila takhle?

Dita se na Vildu podívala tvrdýma špičatýma očima.

-Byla jsem královnou večera. Já jsem byla královna.