Kapitola druhá
Odvykání
Sluníčko se už pomalu klonilo k západu, ale na zahradě bylo přád ještě teplo. Do blížícího večera zazníval zurčivý zvuk nedalekého potoka, štěbetání ptáků a tátova cirkulárka. Dita seděla s Viktorem na zápraží a upíjela pomalu z hrnku s kávou. Popotáhla z cigarety a vypadala, že je duchem úplně mimo.
Byla bledá až průsvitná a Viktor se divil, jak rychle ztratila svoje báječné opálení. Taky trochu přibrala, hlavně v obličeji vypadala oteklá. Viktor byl předem informovaný od Vildy. Ten se znal se starým Freimanem už dlouho. Byl to vlastně Vilda, který dotáhl Ditu do redakce. Viktor věděl, že je Dita poněkud mimo, možná i pro to množství alkoholu, co teď zkonzumovala. Říkala, že jinak by nepřežila. Pořád se bála, že ji někdo přijde zabít. Telefon někam založila, ale nazdálo se, že by jí scházel. Občas se jí začaly třást samovolně ruce nebo nohy.
-Víš, šéfová......
Dita mu věnovla útrpný pohled.
...já bych tě nerušil, ale mám zprávy, které nemůžu nikomu jinýmu říct.
Tak nejdříve s Ludmilou.
Dita se zoufale snažila uvědomit si, o koho jde. Hele, prověřil jsem toho George Blake. Všechny vstupní informace sedí. Rodiče pochází od nás, ale už patnáct let žijí v USA. Matka se rozvedla a vzala si Ronalda Blake, obchodníka s kosmetikou. Jirka si vzal jméno po otčímovi. Pak jsem pátral po jeho otci. František Neuman, vynikající chemik pracující za totality na problematice peptidů. Tahle oblast byla za socialistického státu u vepřů dost podporovaná. Do Arizony se dostal na pozvání pana profesora Johna Horacka. Napřed pracoval na univerzitě, ale pan profesor si ho přetáhl do soukromé firmy, aby vybudoval oddělení biochemie zaměřené na peptidy. A on vzal s sebou celou rodinu. Dokonce i s kočkou. A teď se, prosím tě, klidně posaď a opři.
Dita se zdála nejvíc soustředěná,jak mohla. Alespoň za danných možností.
-Povídej.
Vyfoukla kouř.
-Jméno profesor John Horacek mi bylo nějak povědomé, a tak jsem ho začal hledat ve všech věcech, na kterých děláme. Tenhle pan profesor byl vedoucím týmu, který vyvinul základní látku pro Somatonan. Víš co to je ?
Dita unaveně přikývla.
-A teď to přijde. Byl jsem hodně pilnej a zkoušel jsem maminku Blakeovou před tím Neumanovou rozenou Konvalinovou.
Dita nereagovala.
-Možná ti to nic neříká, ale Josef Konvalina hlášený v Mníšku pod Brdy je neopomenutelným akcionářem kliniky Mx a bratr možná budoucí tchýně tvé nejmilejší přítelkyně Ludmily, která teď prožívá svůj láskyplný románek s krásným, štíhlým, opáleným a úspěšným obchodníkem s dermalologií.. Klinika Mx naordinovala Somatonan, třem celebritám, které zcela nečekaně zamřely. Všechny tři pitval prof.Hrubý, který spáchal sebevraždu. A na vývoji Somatonanu se podílel otec muže, který svádí tvojí přítelkyní. Nezdá se ti těch náhod nšjak moc?.
Já bych spíš řekl, že to do sebe začíná přesně zapadat My jsme to rozluštili šéfová. My to máme.
Dita se na Viktora podívala prázdnýma očima.
-Ale kolik nás to stálo Viktore?
Nemyslela tím peníze.
-A co s tím budeme dělat?
Za týden přijel Viktor znovu. Tentokrát mu volal Ditin otec. Seděli na židličkách na verandě a déšť smáčel schody zápraží.
-Dělal jsi v tom něco?
-Nic moc.
-A co Vilda?
-Dělá jakoby nic.
-A co Hlavatý, zlobí?
-A jak. Nelíbí se mu moje reportáž o feromonech.
Viktor nechtěl up
írat spoluautorství Gábině.
-Jednou nás napadlo, jestli feromony, kterí fungují u hmyzu, nepůsobí i na člověka? A když jsem po tom šel, objevil jsem naprosto supr námět pro reportáž. Není to úplně nový, už to publikovali, ale přitáhnout by to mohlo.
Zkusil jsem to zpracovat a vyjel mi příběh profesora B. z Arizony. Ten sbíral sádry, které sundali pacientům se zlomeninami a z vnitřku těch dlah seškrabával zbytky ulpělý kůže. To pak uložil do zabroušených sklenic a po čase zjišťoval účinky na dobrovolnících. Zjistil pozitivní účinky na obě pohlaví. Na ženy púsobil více výtažek za zbytků mužské kůže a naopak.
Profesor se dále věnoval výzkumu v této oblasti a ve spolupráci s finančně silnou farmaceutickou firmou prezentoval dvě substance pro zvýšení lidského sebevědomí. Pro muže i pro ženy. Tyto syntetizované feromony na dobrovolnících opravdu fungovaly.
Bylo vidět, že tohle Ditu opravdu nezajímá.
-Mám na tebe velkou prosbu Viky. Nevím o nikom jiném, koho můžu požádat. Ten co navždy odešel, mě zavázal úkolem, který nemůžu splnit. Pomůžeš mi?
Viktorovi se nijak nechtělo, ale Ditě se nedalo odmítnout. Alespoň teď ne. I když vypadala o dvacet let starší a chyběla jí ta nakažlivá energie.Teď se nedalo odmítnout.
-Vyprávěl mi o své tajné skrýši, kam si dával odjakživa své poklady. A já vím, že tam schoval své poselství. Vyzvedneš to pro mne.
Holešovická teplárna. Komín s červeným nápisem : Buduj vlast, posílíš mír. Pod ním jsou čtyři čtvercové z
áklady. Když stojíš na cestě ke komínu, tak přední vpravo. Na zadní stěně jsou ocelová dvířka. Co tam bude, mi, prosím, přines.
Dita zaváhala.
-A polož tam za mne nějakou kytku. To je jedno jakou.
Starej Freiman seděl na kameni v zadním rohu zahrady a měl pocit, že se mu hroutí celý dosavadní život. Vždycky chtěl mít svoje dcery u sebe, chránit je a starat se o ně. A když měl teď svojí milovanou Ditu zase zpátky u sebe, cítil, že by ji měl zase chránit. Nevěděl před čím a nikdy neměl takový pocit bezmocnosti. Ta holka se do něčeho řítí. Něco ji drží a ovládá. Ale co s tím má dělat. Mluvil o tom s Vildou několikrát.
Vilda byl zkušenej a v rámci možností rozumnej chlap. To spíš ten mladej, ten se mu nelíbí. I když se snížil ktomu, aby mu zavolal. Co by pro svou dceru neudělal. Jen kdyby jí to pomohlo. Když byla malá, bral ji sebou na ryby. Krásně se jim spolu mlčelo. Jak ona ve svých sedmi letech seděla a krásně mlčela. Už tehdy o všem moc přemýšlela a vše chtěla vyzkoušet sama. A nevadilo jí, když se tím dostávala do problémů. Zítra vyrazí spolu na ryby.
Pan JUDr. Krátký byl pořád nezvěstný. Vilda zkoušel všechno, co uměl, ale nevypátral nic. To nebyl dobrý výsledek. Zato pan Fischer byl spokojený. To také nebyla dobrá reakce. Dr. Hlavatý na poslední poradě na Vildu hodně tlačil. Dita chyběla a Vilda ji nechtěl nahradit nikým jiným.
Viktor předvedl svou repotáž o feromonech. Pravda, trochu se odchýlil od tématu, brouky zaměnil za lidi. Naprostý úspěch. To Hlavatý těžce nesl. A vyskakoval. To byl možná ten nejhorší signál. Ale článek o lidských feromonech zase posunul úroveň listu o něco dál a odběr se určitě také zvýší.Viktor musí dostat další šanci. Ten kluk je fakt dobrej.
Jako černej mrak zakryla Vildovu oblohu vzpomínka na včerejší zchůzku. Lepší nabídku už nikdy nedostane. Vildovi nikdy nešlo o peníze, ale na závěr kariéry se moci vyšplat na ten pomyslný nivinářský Olymp? To za to stojí. Ale co obětuje? Jednoho ambiciózního, mladého, šikovného mladíka, který může být vynikajícím redaktorem. A jednu špičkovou redaktorku, která si sama podřezala větev. Svůj časopis.
Dita dostane určitě trafiku, pokud bude rozumná a Viktor si určitě taky polepší. Tak proč Vilda pořád váhal. Protože nevěděl, co vlastně prodává. Vždycky se obchody dělaly jasně a průhledně A teď tušil, že prodává sebe, Ditu, Viktora a to, za co třicet let bojoval.
Dokouřil a měl zase po dlouhé době krásný pocit, že všechno není na prodej.
Gábina seděla u televize a přemýšlela, co zase ten Viktor vyvádí. Bylo už půl jedenácté a on se ani neozval. Odešel v osm a milostivě nechal odemčený počítač, aby se Gábina mohla podívat na novinky ze světa módy, které měl na firemním vyhledavači. Sedla si na Viktorovo místo a a začala hledat nejnovější zprávy.
Z poklidu ji vytrhl zvonek domovního telefonu. Za dveřmi stál solidní, navoněný elegán s kyticí růží. Karel .
-Ahoj. Promiň, ale tykali jsme si už, ne? Neruším?
-Ne, ještě nespím. Stalo se něco?
Karel se zaujetím zahleděl do rozepnutého župánku. Přes průhlednou noční košilku bylo vidět kousek půvabných prsou.
-Moc ti to sluší, asi bych ani neměl chodit dál. Kdepak máš svého redaktora?
-Na nějaké noční reportáži, ani mi nechtěl říct, kam jde.
A není ti bez něho smutno?
Bylo. Gábina ani nevěděla, jak se to stalo, ale přáteský polibek na přivítanou se změnil v delší líbání. Karlova ruka se jakoby náhodou otřela o vztyčené hroty jejich ňader.
Karlovy rty chutnaly dobře. Po alkoholu, po tabáku a po sexu. Gábina si vzpomněla na oxytocin a cítila, jak vlhne.
-Promiň, udělám kávu. Chceš mléko a cukr.
Zmizela nejdříve v kuchyni a potom v koupelně. Upravila si líčení a sáhla po nejoblíbenější voňavce. Župan nechala docela rozvázaný. Přemýšlela, jestli má v ložnici rozestláno. Když se vrátila do pokoje, Karel už byl pryč. Nevěděla, jestli je ráda nebo ne, co vlastně chtěl?
Monitor počítače na ni kamarádsky pomrkával.
Když se vrátila Dita s tátou z ryb, čekal na ni na verandě Viktor. Starej Freiman neskrýval, že Viktora nevidí rád, ale nemohl dceři odepřít styk s vnějším světem. Až osaměli, Dita se konečně ozvala.
-Máš?
Vypadala skoro normálně a v ruce držela nový mobil.
-Jo, ale takové úkoly mi příště nedávej. Na komíně už ten nápis není. Ještěže jsem si to obhlídl ve dne, protože tam vyrostla nová budova. Pro toho, kdo ví kde to hledat, je to brnkačka, ale já tam strávil skoro celou noc. A tady jsem si roztrhl kalhoty i se stehnem, když zamkli bránu a musel jsem přelézt plot.
-Ty můj chudáčku.
Viktor obřadně vyndal plechovou krabici, která se před padesáti lety používala jako bonboniera. Na víku byla ještě trochu poznatelná usmívajívcí se dvojice v selském kroji. Krabice šla těžko otevřít, ale když Dita přinesla nůž, povolila. Uvnitř byl soubor věcí, které k sobě očividně nepatřily. Navrchu ležel blok v koženkové vazbě. Pod ním byly staré noviny, ohmataný hambatý časopis a kus kartonu s krví psanou přísahou věrnosti. Hnědé otisky dětských prstů svědčily o tom, že přísaha byla opravdu zpečetěna krví.
Na dně leželo nové CD, ampule s bezbarvou kapalinou a nosní sprej proti rýmě. Dita netrpělivě otevřela blok. Na první straně bylo krasopisně namalováno :
Zpověď.
-Je to ono ?
Dita přikývla.
-A jsi si jistá, že tě s tím můžu nechat samotnou?
Dita chvíli zaváhala a potom opět přikývla.
-Máš s sebou počítač?
Oba se zvědavostí čekali, co objevený disk obsahuje.
Dita neskrývala zklamání. Cédéčko obsahovalo jen hudbu, asi zkopírované rádio, ale bez jakýchkoli časových údajů.
-To ti nechám, Viktore, jestli z toho něco dostaneš. To ostatní mi tu, prosím, nech a dej mi čas.
-Samozřejmě, vždyť nemáme kam spěchat.
Už budu muset vyrazit. Gábina je nějaká divná. Byl u ní předevčírem Karel.
Karel? Dita zavřela oči. Hrozně se jí začalo stýskat po mužském doteku, po vůni mužského potu a po milování. Ale věděla, že tohle na Viktora už zkoušet nemůže.
-Karel? A co chtěl?
-Nevím a neví to asi ani Gabča. Ale kytice rudých růží na ni udělala určitě dojem.
-Žárlíš?
-Nevím, ale asi jo. A co ty, Dito, tobě by to nevadilo?
Pokrčila rameny. Nevadilo, jen kdyby ho mohla mít zase v sobě. Ale Karel se pro ni stal nedostupný.
-Ještě mám pro tebe něco. Dal mi to Vilda. Byl u tvého známého primáře na psychiatrii. Asi kvůli tobě. Viktor vyndal úhlednou krabičku z igelitové tašky.
-Nevěděli jsme, jestli ti to máme dávat, ale, Vilda zastává názor, že ti to může spíš pomoct, tak mu budu věřit.
Dita krabičku ihned poznala. Něžně ji pohladila a pomalu otevřela. Její modrá noční košilka, kterou přinesla jako dárek milovanému neznámému, byla zmačkaná a pokapaná něčím hnědým.
-Je to?
Viktor přikývl.
-Podřezal si krk opravdu důkladně. Od ucha k uchu, tam a zpátky. Prý mu nešlo pomoct. Promiň ...
Zastavil svou výmluvnost, když viděl jak trpí. Na krajce košilky byl zeleným prádelním kolíčkem připnut kus papíru. Pro Ni.
Nevím jak ses to mohla dozvědět, ale beru to jako trest. A vím jak se trest musí nést. Bylo to s tebou moc krásné a já měl chvíli pocit, že bych mohl zase začít žít znovu. Před trestem se však nedá utéct.
Miluji tě, má krásná neznámá. Nezapomeň, co jsi mi slíbila. Tvůj blázen
Dita neplakala, už neměla co.
-Co ten kolíček?
Viktor pokrčil rameny.
-Takhle jsem to dostal. Jak je ti?
-Nevím Viktore. Jako bych to nebyla ani já. Jako bychom byly dvě. Jedna myslí a jedná normálně. Ta by mohla začít hned pracovat, a ta druhá truchlí, je v depresi a bojí se, že jí někdo zavraždí. Čím se podřezal?
-Taky jsem se zajímal, ale primář se mnou nechtěl mluvit. Až sestra, když jsem vytáhnul trik číslo pět. Byla to žiletka. Obyčejná stará, klasická žiletka. Nikdo neví, jak se k ní mohl dostat.
Žiletky Dita znala. Táta se s nimi léta holil. A jednu jí Karel před léty věnoval. Zasklenou, v krásném rámečku, s nápisem: Jsi ostrá jako žiletka
-Už mě nech Viki, jsem úplně prázdná. Zkus to CD, jestli na konci hudby nebudou nějaká data. Já se pustím do té jeho zpovědi. Ale dneska už ne. Dnes si vezmu prášky na spaní.
-A zabírají ti? Dita se na něj smutně podívala.
-Běž, Viki.
Když Viktor odjel, Dita místo prášků na spaní sáhla po tátově slivovici. Zavřela se na půdě a otevřela Zpověď. Bylo jí špatně, ale když otočila několik prvních stránek, dolehl na ni hlavně smutek.
Jmenuji se třeba Tomáš a je mi asi třicetsedm let. I když nejsem tak starý, blíží se konec mého učinkování v tomhle panoptiku, které si říká svět.
Chci napsat svou zpověď, což znamená vyzpovídat se ze svých hříchů. Ulehčit svému svědomí a čekat na odpuštění. Ale já se chci vyzpovídat z jediného svého hříchu a doufat, že mi všichni odpustí. Protože rozhřešení se už nedočkám. To také není to nejdůležitější. Jen chci, aby se o mém zaváhání a trestu, který postihl všechny okolo, dozvěděli všichni, kteří chtějíí, aby neudělali stejnou chybu jako já. Nebo alespoň, aby věděli do čeho jdou a co je čeká.
S plným vědomím neodvratitelného konce se chci vyzpovídat a ospravedlnit to, co jsem udělal. Jen proto se v myšlenkách vrátím o mnoho měsíců zpět. A nejenom nějaké měsíce, ale na začátek mého počátečního štěsta konečného utrpení.
S manželkou, říkejme jí Bára jsem se seznámil v prvním ročníku vysoké školy. Na chalupě mého kamaráda Oldy jsme oslavovali složení prvních semestrálních zkoušek. Ona byla s kamarádkou na chatě rodičů a neslavila nic.
Oldovi rodiče už tenkrát vyšperkovali svoji vilu nad poměry socialistického člověka a Bára s kamarádkou bydlela v malé roubence bez vody se suchým WC. Přesto se všichni kluci stahovali z přepychové vily Oldových rodičů k chalupě, kde přebývala Bára a její kamarádka.
Jednou jsme je překvapili, jak se koupají v rybníce tak, jak je pámbůh stvořil. A protože je stvořil velice hezky, stáli jsme všichni čtyři na břehu a čekali, až jim začne být zima a vylezou z vody. Já jsem to nakonec nevydržel a přinesl ručníky, které si pověsily na strom u vody.
Bára vystoupila z vody a úplně nahá došla k Oldovi, který se nestačil přestat smát. Vrazila mu facku. Zamířila ke mně, řekla děkuji, vzala si ručník a políbila mně.
Od toho okamžiku jsme byli svoji. Sedávali jsme na stavidle rybníka a oba jsme cítili, jak strašně se milujeme. Tak strašně, že Bára maturovala těhotná a já na místo vysoké školy studoval, jak se vyhnout vojně a uživit nastávající rodinu. Oba jsme v tu chvíli nelitovali, že kvůli naší velké lásce, říkejme jí třeba Klára, nedostudujemu vysokou školu.
Já jsem ještě šanci měl, ale když se mi trochu rozjela živnost, další vzdělání jsem odpískal. Bára se po narození druhé dcery zaměřila na prodej a aranžování květin.
Moje živnost zpočátku moc nevydělávala, ale postupně začalo být lépe. Rodiče Báry nám nechali chalupu, kde jsme s známili. A tak, jsme se zase vídali s Oldou.
Začal budovat svou ekonomickou praxi a udělal si auditorské zkoušky. Vilu rozšířil o tenisový kurt a bazén. Olda se neoženil a své partnerky střídal tak, že jsme nevěděli, kterou s ním potkáme příští jaro.
Naše žhavá láska s Bárou trochu vychladla, ale když jsem se dozvěděl, že budeme čtyři, byl jsem nejšťastnější člověk na světě. A když jsem uviděl naše druhé dítě, říkejme jí třeba Adélka, miloval jsem Báru ještě víc. Ne že bych se neotočil za pěknou holkou, ale v podstatě jsen byl věrný manžel.
To v podstatě znamenalo jednu drobnou aférku na oslavě při kolaudaci kladenského bazénu a potom ještě jeden flirtík v tenisovém oddíle. Ale jednalo se o výjimečné výpadky. Bára mi to odpustila, alespoň doufám a pak, bylo to dávno. Jezdili jsme s dětmi v létě k moři a v zimě na hory. Víkendy jsme trávili v naší malinké chatičce, chodili jsme na houby, jezdili na kole a hráli ping-pong. Nejraději jsme měli obíhačku, Adélka se nám pletla pod nohy a tak jsme ji vysadili na stůl. Dělala jako že brečí, když jsme ji na oko nechtěli sundat dolů.
S Oldou jsme se přestali přátelit. Ne, že bychom se nepozdravili, když jsme se potkali. Ale nevyhledávali jsme se. Začali jsme občas podnikat společné akce s Bářinou kamarádkou Kristýnou. A já jsem měl také nějaké kamarády, hlavně z tenisu. Život nám běžel klidně a spokojeně.
Jeden rok si Olda přivezl do vily prvotřídní kočku. Blond, štíhlá, sportovní typ. Když jsem ji viděl opalovat se u bazénu, cítil jsem, že začínám Oldovi závidět.
-Aby ti nevypadly oči.
-No co, nemůžu se podívat?
-Podívat ano, zírat ne, a na to další ani nemysli ...
Bára ukončila debatu a dala tak jasně najevo, co si o tom myslí.
Pod průhlednou záminkou se Olda večer objevil u nás. Láhvinku v jedné ruce, slečnu v druhé. Rozvalil se v Bářiném křesílku, které jsem jí z lásky a s láskou vyrobil, až hlasitě zanaříkalo. Zvedli se až po půlnoci a pozvali nás zítra na návštěvu.
-Přijďte se vykoupat, vždyť nemáte ani sprchu.
To byla pravda, pořád jsme byli bez vody se suchým WC. Nějak nám to nevadilo, ani když byly děti malé. Ale teď mne jeho poznámka zamrzela.
K Oldovi se mi moc nechtělo, ale protože bylo druhý den horko, holky mě ukecaly. A tak jsem seděl v plavkách vedle Oldi u jeho bazénového baru a usrkával drink, který připravila Soňa. S alkoholem nešetřila, a tak jsem cítil, jak mi lehce stoupá do hlavy. Zvlášť, když se Soňa uvelebila vedle Báry v křesílku na okraji bazénu, provokativně stáhla podprsenlu a vystavila své tělo odpolednímu slunci. Přes okraj sklenice jsem hodnotil.
Bára měla pořád krásná ňadra, ale dvě děti se na nich přeci jen podepsaly. Soňa byla mladší možná o deset let a prsa měla o číslo menší, ale nešlo přehlédnout, jak se je jí bradavky pyšně tyčí i bez podpory textilu.
Já už jsem neměl takovou postavu, jako, když jsem chodil každý týden do posilovny, ale s otylým Oldou se to nedalo srovnávat. Dobře jsem si všiml, jak si mě Soňa zálibně prohlížela. Olda postřehl, že jsem se zasnil a jsem trochu mimo.
-Posloucháš mě vůbec? Nebo je pro tebe důležitější moje květinka?
Tak zase zpět do reality. Pochopil jsem, proč je Olda tak kamarádský. Chtěl stavět větší bazén a současná technologie čištění byla nevyhovující. To by mohla být zajímavá zakázka, ne moc veliká, ale blízko naší chaloupky. Nebo blízko Soni?
Vypracoval jsem cenově velice příznivou nabídku. Báře se to vůbec nelíbilo, i když pravý důvod byl někde jinde.
Ale všechno dopadlo jinak. Olda si našel jinou firmu a ze mne vytahoval jenom rozumy. Byl jsem nakonec i rád. Jedna věc je představa a druhá realita. Báru jsem měl stále rád. A od té doby, kdy začala brát antikoncepci, abychom namuseli chovat potřetí bylo naše milování bez připomínek.
Na jaře se Olda ozval znova. Nic nepředstíral, řekl, že má problémy s čištěním bazénu a pozval nás v sobotu na návštěvu. Bára se zpočátku mračila, ale když jsem vyzvěděl, že tam nebude Soňa, souhlasila. Večer jsem přemlivil Kláru, aby uložila Adélku a s dvěma lahvičkami Mullera tsme zamířili nahoru k Oldovi.
Byl vlahý jarní večer, ale přeci jen ještě trochu zima. Vzal jsem Báru okolo ramen a byl rád, že ji mám.
Dita zjistila, že má zase skleničku prázdnou. Dolila si a zapálila další cigaretu. Věděla, jaké to bylo, když ji Tomáš vzal okolo ramen a i když znala konec příběhu, trochu Báře záviděla.
Olda už měl roztopený zahradní gril a hned naproti nám přiběhla vůně pečeného masa.
-Vítej starouši, děláme kotlety. To je Petra.
Z vily se vynořila postava ženy.
-Možná si ji pomatuješ.
Měl pravdu, už jsem ji s ním viděl. Taková tichá a nevýrazná. Tuctovej obličej, nezajímavý tělo. Trochu vykulené oči.
-Jó, byla tady před, ... před rokem. Ahoj, já jsem Tomáš. A tady je nějaký víno.
Koukla do tašky.
-Ale my pijeme červené.
-Od kdy, Oldo. Loni jsi přišel s bílým. Měl jsi ho vždycky rád.
Bára po mě loupla očima. Zase jsem byl nespolečenský, ale upřímný.
No co? Tahle se Soňou nemohla rovnat. Kolik jí mohlo být. Přes třicet určitě nebo i víc. V šatech bez podprsenky měla ňadra u pasu a hrozivě se kývala při každém kroku. Ani při pohledu na podvozek se nedalo říct, že je hubená. Málá šedá myška. Jak ji mohl Olda vyměnit za Soňu. Posadili jsme se u grilu.
Za chvíli jsem věděl o co Oldovi jde, filtrace bazénu neběžela na plno a nešel zapnout dávkovač chloru. V nouzi si vzpomeneš na souseda. Sešli jsme s Oldou do sklepa, kde měl umístěnu technologii k bazénu.
- Až budeš hotovej, můžeš vyběhnout vnějším vchodem. Zamkni a klíč dej pod druhý schod, my ho tam schováváme.
Olda mne nechal ve sklepě, jako nějakého řemeslníka.
Filtraci jsem opravil celkem snadno. Olda, jako technický antitalent nechal otevřený odvzdušňovací ventil. Ale s dávkovacím čerpadlem jsem si nevěděl rady. To musí počkat do zítra. Okénkem ze sklepa, kde měl Olda čerpadlo, jsem pozoroval Báru s Petrou a celkem dobře jsem zaslechl i jejich hovor. Zdálo se, že si mají o čem povídat.
Nakonec večer dopadl dobře a my jsme s Bárou odcházeli v zamilovaném objetí. Byl to krásný pocit, když jsme usínali po dokonaném milování v naší malinké chaloupce a na půdě nad námi oddychovaly Klára s Adélkou.
Nevážil jsem si dostatečně toho, co mám. A už vůbec jsem netušil, že zítra začíná moje cesta poslední. Cesta do pekel.
Druhý den jsem sbalil tašku s nářadím a vyrazil k Oldově vile. Ještě spali, ale Olda se překonal, a ukázal mi stávkující čerpadlo. Problém byl opět primitivní, nedotažené matky. Nasadil jsem klíč a začal dotahovat jednotlivé matky. Najednou mi klíč sklouzl a vliv setrvačnosti mi vytvořil rudý šrám na předloktí. Uprostřed byla rána dost hluboká a hodně krvácela.
Jako na zavolanou se zjevila Petra a po chvilce přinesla náplast s hojivou mastí, která zastavila krvácení. Alespoň na něco je asi dobrá. Třeba Oldu ošetřuje. Pak jsem už bez problémů dotáhl matky a zprovoznil čerpadlo.
-Nechceš se u nás vysprchovat?
Nevím proč mi dával s tou svou nadřazeností najevo, že on má sprchu a my ne. Jen počkej.
-Ne, to je dobrý, za chvíli už budeme taky civilizovaný. Byl jsem na svoje připravované dílo hrdý.
Když jsem se vráti,l v naší chaloupce se vařil oběd. Miloval jsem cokoli z hub a Bára to věděla.
-Co se ti stalo?
Vysvětlil jsem, jak jsem přišel ke zranění a jak mi ho samaritánka ošetřila.
-Tobě se moc nelíbí, co?
-Jo.
- Ale jak jsi včera zdůrazňoval, jak jsme šťastní a jak se máme rádi a jaké máme krásné děti, to nebylo moc vhodný.
Celá Bára. Nechtěla, abychom se něčím chlubili. Přivoláš neštěstí. Nebo říkala, závistivci ti budou chtít ublížit.
Má milovaná, malá Bára. Jak strašnou měla tenkrát pravdu.
-Co se nehodí? Olda se zase vytahuje svojí chatou, autem, sprchou a bazénem.
-Ale my máme auto, chatu a děti. To oni ne.
-A nemůžou snad mít děti. My také nemáme bazén a nemůžeme ho mít?
Bára mě velice dobře rozuměla.
-Bavily jsme se s Petrou dost důvěrně. Říkala, že děti nemají a už nechtějí. Nevím, jestli mluvila pravdu.
Že by děti chtěli a třeba nemůžou?
-Nevím, jen poznám, že mi někdo lže.
Druhý den jsme jeli za našimi známými. Jarda je o něco starší než já a mají s Kristýnou také dvě holky. Taky o trochu starší, než jr Klára. Každý rok děláme společný výlet na kolech. Kristýna kvůli zdravotním problémům nejezdí a tak Adélka zůstává s tetou a objíždí zahradu.
Tentokrát pro nás Jarda připravil dost náročnou trasu. Jedu poslední a obdivuji, jak jeho holky dospěly. Zvlášť ta starší má prdelku, že by stála za hřích. Připadám si jak o patnáct let mladší a ostře vyrážím do dlouhého táhlého stoupání. Dříve jsme takhle soupeřili s Jardou, ale teď ho zastoupila jeho starší dcera Andrea. Pověsila se mi na zadní kolo a nedala se setřást. Za chvíli mizíme ostatním z dohledu a tempo nezvolňujeme. V tom pekelném tempu jsme dojeli až na vrchol Vrátné. V poslední zatáčce stoupání jsem zabrzdil a sesedl.
-Vzdávám se Andy, jsi lepší.
-Ale tobě to taky nešlape špatně strejdo.
-Jakejpak já jsem strejda. Říkej mi Tome.
Sundavám z kola láhev s pitím a nabízím ji galantně dámě. Přijme ji a oba se smějěme. Je nám krásně a lehko. Jako bychom byli v jiném světě anebo trochu opilí.
Svlékám si propocené triko a z brašny vytahuji suchý froté ručník. Z legrace jej nabídnu Andree. Ta si překvapivě stáhne svoje triko a pomalu si stírá pot, který ji stéká mezi ňadry. Fascinovaně sleduji, jak se jí zvedá hruď při každém nádechu a pevné prsy se něžně zachvějí. Malé bradavky má ztopořené jako třešničky.
-Jsi krásná holka, Andy.
-Ty taky nevypadáš špatně strejdo.., teda Tome. Utřeš mi záda?
Ochotně se svého úkolu ujmu. Je jasné, že mne Andrea svádí a je to velmi příjemné. Za odměnu dostanu polibek. To už se v zatáčce objevují ostatní. Chvatně oblékáme oblečení.
-Kde jste tak dlouho? Halekám hodně nahlas, abych rozehnal tu předešlou fascinující atmosféru. Je vidět, že kopec dal všem zabrat. Sesedají z kol a občerstvují se.
-Můžeš mi podat ručník a pití, Tomáši?
Bára se napije a ručníkem si otírá čelo. Pak pokrčí nos a koukne na Andreu. Nic neříká, ručník mi vrátí, ale pití si zandá do svého držáku.
-Co když mi zase ujedeš.
To je pravda, chytám se mašlenky.
-My vyrážíme, že jo Andy?
-Jasně, Tome.
Z kopce vyráží první ona, ale nemá šanci. Jsem přeci jen těžší a rychlejší. A tak ji ve třetí zatáčce předjíždím. Je to o žiletku. Málem jsem vzal její přední kolo.
Celou cestu zpátky jsme se předjížděli a závodili. Jednou jsme se nechali předjet, schovali jsme se a pak jsme je přepadli zezadu. V úkrytu jsem držel Andreu okolo ramen a vnímal jak jí bije srdce a jak rychle dýchá. Cítil jsem, jak voní její vlasy a na ruce mi zůstal její pot.
-Co je s tebou Tomáši?
Bářiny oči se mi zahleděly až na dno mého nitra.
-Co by bylo?
-Vždyť jsi se choval jako puberťák.
Pravda byla, že jsem se jako v pubertě cítil.
- Ta holka je o dvecet let mladší než ty, a je to dcera tvého dobrého kamaráda.
To ale není vada na kráse.
Kdyby jí to nebylo proti mysli, asi by sáhla ke zbrani zvaná facka.
-Měl ses vidět, jak jsi vypadal. Celej zpocenej a rudej ve tváři, jak před infarktem.
-Když jedeš na kole, tak se každej zpotí.
-Ale ty přeci ne. V tom měla Bára pravdu. Nikdy jsem se moc nepotil.
Ten ručník v brašně jsem vozil spíš kvůli Báře, než pro sebe, i když byl můj. Bára mi přád nakukovala do myšlení.
-Také jsi jí ho nemusel půjčovat.
Teď jsem zase dělal uraženého já. I když jsem si dobře pomatoval, co jsem tím ručníkem Andy utíral. Usínali jsme zády k sobě a já se přistihl, že se mi stýská po Andree.
Ale Andreu jsem už nikdy neviděl. Zato podobné příhody se mi v tomto období přihodily ještě několikrát. Ať už šlo o mladá děvčata nebo starší dámy. I když k ničemu nedošlo, vždy o mne jevily zvýšený sexuální zájem. Pokladní v bance nebo naše pošťačka.
Jednou jsem jel v metru a přede mnou stály dvě studentky. Asi to byly studentky, když jedna z nich měla v ruce skripta. Ve vagóně nebylo nijak plno, ale za chvíli byly obě dvě hned vedle, i když jsem stál stranou a opíral se o dveře. Za několik stanic se zadeček jedné z nich opřel do mého rozkroku. Jak tak mluvila a kroutila prdelkou ze strany na stranu, přes svou tenkou sukénku musela cítit, jak se můj spodní kolega probouzí a zvětšuje k činnosti. Ještě, že jsem měl neodkladné jednání a musel jsem příští stanici vystoupit.
S Bárou jsme se doma spíš míjeli, kolegyně v prodejně si braly dovolenou a přicházela domů dost pozdě. A tak mě při náhodných, ale slibných sexuálních kontaktech začaly přepadat hříšné myšlenky. Začal jsem si připadat, jako bych dostával druhou mízu. I když to bylo v mém věku ještě brzy. Byl jsem prostě plný síly a hlavně neodolatelný. Co kdyby. Příležitost by se určitě našla. A Bára se to nemusí nikdy dozvědět. Já jí to přeci říkat nebudu. A dokážu všechno udržet pod kontrolou. Jak hluboce jsem se tenkrát mýlil.
Dveře na půdu zavrzaly.
-Ditunko, dítě, nepůjdeš spát? Víš kolik je hodin?
Máma. Jako za mlada. Tenkrát Ditu popouzelo, jak se o ni stará. Teď byla ráda, že někoho má. Bylo to hrozně milé.
-Spala jsem včera celý den, mami, a teď mám nějakou práci.
Máma došla až k ní a pohladila ji po vlasech. Dita se cítila zase jako malá holčička a zalilo ji nepopsatelné blaho. Máminy oči zaregistrovaly téměř vypitou láhev slivovice.
-Tak proč nejdeš dolů, třeba do kuchyně. Je tam teplo a pořádné světlo?
-Mně je tady nahoře dobře ami.
-A co to čteš?
Dita rychle zavřela sešit.
-Nějakou práci.
Když viděla, jak je to průhledná lež dodala.
-Poslední zprávu jednoho mrtvého člověka.
-A ty jsi ho znala? Byl to někdo blízký?
Dita hleděla kamsi do dáli.
-Ne, mami, byl to jeden pacient na klinice. Vlastně úplně cizí člověk.
Léto se dostávalo do svého vrcholu a sprcha v naší chatičce neměla chybu. Ještě zbývalo dobudovat čističku, abychom nemuseli chodit na kadibudku. Holky odjížděly ke tchýni a já jsem měl zústal na chatě sám jen se dvěna Ukrajinci, kteří kopali jámu pro plastovou nádrž a rýhu pro přívodní potrubí. Zvláštní bylo, že oba Ukrajinci měli pusu plnou zlatých zubů, i když nebyli starší než já. Ale byli oba mimořádně oškliví a Bára nebyla ráda, že budou spát u nás.
Ale sám bych výkopové práce neudělal a levnější pracovní sílu jsem nesehnal. Byl jsem zrovna po pás v jámě, když se ozval hlas. Á, panstvo na procházce. Olda byl sám.
-Co to tu provádíš? Jdu tě pozvat na partičku. Přijede Roman s Ríšou.
To už bylo sto let, co jsme s klukama promastili celou noc. A Olda nikdy neprohrál. Poker, to bylo jeho. Dokázal nás oškubat o všechny drobné.
-Nevím, nemám moc času.
Bára se na Oldu usmála.
-Já ho přemluvím, alespoň bude pod kontrolou.
Bylo to skoro jako před lety. Jenže tenkrát to byla pánská jízda a za holkama jsme vyráželi do osady. Dneska venku u krbu seděla Petra s Ríšovou manželkou.
Tenkrát jsme hráli pro srandu o desetníky a dnes to byl opravdový boj o peníze. Nebo o něco jiného. Jako by se ve vzduchu vznášelo něco zvláštního, co v zakouřené místnosti podněcovalo nevraživost jednotlivých hráčů a vyzývalo k boji.
Každé kolo zamíchala karty Petra, snad, aby měl Olda štěstí.
Ještě nebyla ani půlnoc a byl jsem v tom víc než za litr.
-Musím si dát přestávku, kámoši. Jdu na vzduch.
-Snad tě to nesebral,o starouši?
Olda se tlemil od ucha k uchu a hladil si břicho, které mi nepřišlo až tak vyžrané, jak jsem ho znal. Všechny moje peníze ležely před ním.
-Jenom se trochu nadejchám čerstvího vzducu. Vy tabáci byste mě otrávili.
Vyšel jsem do noci. Byla teplá, ale ve vzduchu byl znát blížící se podzim.
-Nedáte si s námi víno?
- Pojď, Tomáši.
Přisedl jsem k oběma dámám, protože do hry se mi moc nechtělo. Petra mi nalila sklenku a zmizela v domě. Upíjel jsem červené, které jsem nikdy nemusel a hodnotil Ríšův vkus. Jeho manželka nebyla nejmladší, ale z postele bych ji nevyhodil. Když se vrátila Petra, byla jako vyměněná.
Jak jen jsem mohl být tak slepý. Vždyť je to pořádnej kus ženský. Olda by si ji nedržel jen tak. Nesmíš hodnotit holky jen podle obličeje, říkával. Jejich pravá výkonnost je úpnlě někde jinde. Někdy pro nezajímavý ksicht, zajímavá čičina zahálí.
-Než jsi přišel, Tomáši ...
Petra mi zcela samozřejmě začala tykat a já na to ihned přistoupil.
... četla jsem tady Kamile její osud z dlaně. Nechceš se také něco dozvědět?
Nikdy jsem na tyhle blbosti nevěřil, ale teď jsem ochotně roztáhl ruku. Petra otevřela nějakou knížku a začala blábolit něco o osudu a velké lásce. Moc jsem ji neposlouchal. Oldův Burbon nebyl tak špatný a možná teď to červené víno. Petřino hlazení mých rukou začalo být velmi příjemné. Krom toho jsem zjišťoval, že její prsa se houpu proklatě nízko, leč pro můj zrak vemi půvabně. Po chvílijsem cítil, jak se moje přirození začíná stavět do pozoru.
Olda byl sice kamarád, ale s tou věrností to nikdy nepřeháněl. A já bych měl alespoň jstotu bezproblémového dobrodružství.
Ríšova manželka pohlédla na hodinky.
-Vždyť už je čtvrt na dvě.
Začala Ríšu zvedat k odchodu. Když jsme osaměli, začala Petra kupodivu rozvíjet mé myšlenky.
-A že se někdy nezastavíš, Tome?
V jejích zvláštních, vypoulených očích se zaleskly plamínky šibalství.
-Teď nemůžu, nemám čas. Musím dělat.
-No jo, slyšela jsem, že máte velkou akci. A holky ti pomáhají?
-Ne,na to máme Ukrajince. Holky odjely dneska do Prahy.
Petr zbystřila. -A fakt se nechceš zastavit?
-Ne, nemusím Oldu každý den.
-Tak přiď po deváté. To už odjede do Prahy. Budu sama.
Tělem mi projelo příjemné vzrušení a dolní společník sebou zacukal. Vzrušivá myšlenka vlastní fantazie dostávala konkrétní podobu.
To byla největší chyba mého života. Jediný osudový hřích, za který bych zaplatil sebevětší odpustek. Něco, co jsem neměl Báře nikdy udělat.
Ale po bitvě je každý generál. Potom už děj dostal nové, vyšší, nezadržitelné obrátky. Vše se řítilo jako odbržděný vlak. Potom jsem už svůj život nebyl schopný ovlivnit. Jel jsem jak naprogramovaný stroj. Bez vlastní vůle, bez rozumu a svědomí. Nikdy bych tomu neuvěřil.
Viktor se snažil něco z CD vymačkat. A tak to vzal po všech stránkách. Rád by pro Ditu něco udělal, ale nemohl z toho dostat vůbec nic. Jenom hudba a záznam vysílání rádia. Žádná skrytá data nebo překryté informace. Konečně ho něco napadlo. Sáhl po telefonu.
-Ahoj, Alžběto. Pořád děláš do reklamy? Potřeboval bych s něčím pomoct.
Jó, ty taky. Hm, to by šlo. Tak naoplátku. Co takhle oběd? Tak v jednu.
Čau a pozdravuj doma.
Monitor počítače se rozblikal. Zpráva od Honzy. Trochu mu to trvalo, ale nezapomněl.
Čau Viky, trochu mi to trvalo, ale nezapomněl jsem. To, co hledáš, asi mám, ale nějak se mi to zamotává nebo odhaluju nové souvislosti. Je to na delší rozhovor. Navrhuju zítra večer. Honza.
P.S. 1. Ale piva si dáme maximálně tři. 2.Najdi si na adrese Pilatus technologie rubriku Somatonan 3.Dobře, ukecal jsi mě, dáme čtyři Zítra večer.
To mě Gábina zabije. Ledaže
..... Ahoj Honzo, Zítřek potvrzuji. Přišel bych i s Gábinou. Půjde s tebou tvoje Monča?
Viktor si dolil, zapálil, aby neusnul a otevřel doporučené stránky. Našel Somatonan a na první pohled mu bylo jasné, že ho opět čeká dlouhá noc.
Dita se probudila až v poledne. Byla zpocená a celá se třásla. Děsivé sny. Běžela dlouhou chodbou. A za ní poskakoval Pupík na svých krátkých nohách. V ruce měl pušku a vždy, když vystřelil, zlomyslně se usmál. Na stěnách chodby okolo ní visely masky a sledovaly ji s ďábelskými škleby. Najednou chodba končila a Pupík se k ní blížil s nabitou puškou a rozepnutým poklopcem. Z pusy mu tekly sliny a kapaly na zvadlý obrovský úd.
Dita byla rád, že se probudila. Dům byl tichý. Táta i máma byli pryč. Dita sešla do kuchyně a udělala si kafe. Na jídlo neměla ani pomyšlení. Na alkohol také ne, ale přesto vzala ze spíže z tátových nepřeberných zásob rum a nalila si půlku sklenice od hořčice. Vzala si vše na lavičku před dům.
Když vypila rum otřásla se, ale přece jen uklidnila žaludek. Otevřela Tomášův sešit. Vždy, když se jí podařilo odlepit od sebe slepené listy, bylo jí, jako by se jí dotýkala Tomášova ruka. Cítila se být s ním. Snad jí z hrudi spadl obrovský balvan, který se na ní zase druhý den navalil, když zjistila, že se probouzí v prázdné posteli.
Vždycky jsem si přál potkat milenku, se kterou by to šlo ráz na ráz bez obvyklých keců a opiček. Abych nemusel podstupovat ten trapný namlouvací tanec, kdy krocan zčepýří své peří a přešlapoje před svou krůtou tak dlouho, až je milostivě připuštěn. Představoval jsem si, že přijdu a řeknu: Ahoj, líbiš se mi a chtěl bych se s tebou vyspat. Nic jiného od toho nečekej, já tě taky nechci nijak svazovat. Tak jdem na to?
Ale s Petrou jsem nemusel říkat nic. Neuplynulo ani pět minut a mohl jsem si vzít úplně všechno. Nebo si snad brala ona? A já jsem dával?
-Zůstaneš tu přes noc? A já zústal.
-Přijdeš zase zítra?
A já přišel.
Propovídali jsme celou noc, hlavně já. Ona ochotně naslouchala. Postupně jsem jí vypovídal vše, co bych nikomu neřekl. Své trápení, sny a přání. Všechno bylo opravdové, hluboké a probarvené. Stokrát jsem už koukal na měsíc, který se blížil k úplňku.
Ale s ní to bylo úplně jiné. Nové. Opravdové. Pili jsme červené víno, třpytilo se jako čerstvá krev. Pak jsme se šli vykoupat do Oldova bazénu a dováděli jako malé děti. Co on mohl vědět o naší spalující touze a náhodě souznění. Cítil jsem se znovu jak v osmnácti a nechápal, jak jsem mohl být tak slepý a nevidět, jak je Petra krásná. Možná ne na první vizuální honocení. Ale teď, když vylézala z vody a kapky jí stékaly po bronzové kůži.
Kde zústaly mé plány a předsevzetí. Stačily dva dny a už jsem neměl pod kontrolu vůbec nic. Do chatičky jsem se vracel brzy ráno a zadal práci Ukrajincům. Snažil jsem se tvářit jakobych právě přijel, ale Míša, ten starší a ošklivější, se jen zasmál a vycenil na mě zlatý zub. Snad se chtěl jen pochlubit svým bohatstvím v puse, ale já jsem z něho přečetl, že ví své.
A večer zase za Petrou. Každá hodina bez ní mi připadala jako věčnost. Jak moc jsem se těšil, že ji obejmu a zabořím nos do důlku mezi ramenem a krkem. Byl jsem jako mladý zamilovaný student, opilý vlastním štěstím. Byl jsem úžasný, i když jsem při opakování selhal. Na to jsem nebyl zvyklý, to se mi nestávalo.
-To nevadí, Tome, počkej za týden.
Jak byla tolerantní. Nebo snad věděla víc? Každé naše i, byť krátkodobé odloučení bylo jako navždy a každý večer jsem spěchal, abych byl u ní. Ne u ní, v ní. V Oldově vile, v Oldově ložnici, v Oldově posteli. Hladil jsem ji po nahém těle, když s Oldou telefonovala. Měl jsem pocit provinění? Snad někdy . Někdy, když se jako by na mě uprostřed toho všeho ze tmy zadívala svýma hlubokýma očima Bára.
Každý týden má však jen pět dnů. Přišel pátek a s ním i tvrdá realita. Mě přijela děvčata a jí Olda. Nevěděl jsem, jak se mám před Bárou chovat. Hrozně moc jsem jí nechtěl ublížit. Hrozně moc jsem ji nechtěl podvádět, ale hrozně moc se mi stýskalo po Petře. Seděl jsem a z okna naší chatičky pozoroval, jak Bára s Klárou a s Adélkou obíhají okolo našeho ping-pongového stolu. Moc jsem chtěl Petru, ale ty moje tři holky byly to nejcenější, co mám. Za nic na světě jsem o ně nechtěl přijít. V tu chvíli jsem byl přesvědčený, že to s Petrou skončím.
Pak jsem uslyšel známé hlasy. Návštěva, Olda a Petra.
-Zrovna hrajeme obíhačku.
-Tak já se přidám.
Asi držela pálku poprvé v životě, ale nevydržel jsem to a šel jsem také obíhat. Olda se pousmál, a já před očima viděl jeho rozestlanou postel.
Když už jsme byli všichni dost zpocení, Olda, který nás jen pozoroval, vyklopil, proč přišli. Nešlo opět čerpadlo u bazénu. Vůbec se mi k Oldovi do vily nechtělo, ale odmítnout se nedalo.
-Víš co starouši, jsme tady autem. Tak já tu počkám a Petra tě k nám odveze, atˇ se nemusíš honit pěšky do kopce.
Kdybys ty vole věděl, kolikrát já jsem v tomhle týdnu tu cestu do kopce absolvoval.
Čerpadlo nešlo, protože byla sací tryska ucpaná. Když jsem ji rozšrouboval, vykoukly na mě Petřiny kalhotky, když jsem vylezl z jímky, vykoukla na mě její prdelka a pak Petra s nevinným úsměvem na tváři. Všechna předsevzetí byla pryč.
Myšlenka, že by nás při tom mohl přistihnout Olda, byla tím nejúčinnějším afrodisiakem. Bylo hrozné odjíždět. Ukrajincům jsem zadal práci na týden dopředu a Petře dal číslo telefonu, který jsem už dva roky nepoužíval. To bude naše mrtvá schránka.
Ukrajinec Míša se na mě usmál svými zlatými zuby a Petra řekla, že to beze mne nevydrží. Bral jsem to jako kompliment. Ale přešlo pár dnů bez ní a s nimi poznání, že já nemůžu žít bez ní. Nemohl jsem jíst, spát, pracovat. Nemohl jsem být bez drogy zvané Petra.
Báru jsem miloval snad ještě víc než před tím, ale bez Petry jsem nemohl být. Snad by mohla Bára pochopit, že jsem se zamiloval do jiné. To se přeci stává. Musel jsem najít důvod, abych mohl Petru zase vidět. Abych ji mohl sevřít v náručí. Naštěstí si Bára na sprchu v naší chatičce rychle zvykla a chápala, že ji do potoka nemůžeme vypouštět věčně. Nakonec se má návštěva na chatě ukázala jako opodstatněná. Jednoho Ukrajince rozbolel žaludek a v nemocnici ho vzali hned pod kudlu. Prasklý žaludeční vřed. Ještě, že u mne oficiálně nepracoval, to bych měl problém s nemocenskou.
Petru jsem našel, jak sedí u krbu. Měla zapálenou svíčku. Na zemi několik zmuchlaných papírů. Jako ve filmu, jakoby mě čekala. Ale nemohla snad vědět, že dnes přijedu. Postavil jsem na stůl sedmičku červeného.
-Co to píšeš?
-Upřímné doznání, můžeš se podívat. Dost mě to překvapilo.
Petra Křemencová oznamuje Oldřichu Valentovi, že se s ním ve vší počestnosti rozchází z důvodu zamilovanosti do jiného.
Jako Křemílek a Vochomůrka. Proč to chce Petra řešit takhle oficiálně? Že by si chtěl Olda natrvalo dobrovolně na krk přivázat nějakou ženskou? To mi vůbec nesedělo.
-Tebe se to nedotkne, neboj.
Petra se zasmála. Znělo to, jako když nakřápneš talíř.
-A nechceš to radši nechat, tak, jak to je ?
-A tobě by to nevadilo?
-Nechci ti naším románkem kazit život, ty můj Křemílku. Sevřel jsem ji do náruče, ale Petra se nedala.
-Ty mě máš jenom jako románek?
Zabodla do mého srdce jedovatý šíp. Potom jsem ji zase několik dnů neviděl. Večer to ještě šlo. Svůj žal jsem utopil v alkoholu a vymluvil se na přepracovanost, ale ráno bylo zle. Abstinenční příznaky. Chtělo se mi zvracet a tělo odmítalo poslušnost. Nepomáhaly ani přijaté esemesky na druhém telefonu. Bára dělala, ži věří mým problémům s jednou důležitou zakázkou.
Ve čtvrtek jsem to nevydržel a uprostřed cesty do Kladenského bazénu otočil automobil na chatu. Hloupou výmluvou jsem si udělal u Báry prostor na celou noc. Bylo jen otázkou času, kdy už to nebude brát. Ale mně bylo všechno jedno. Jen ji zase mít. Bylo to opět jako z hloupého amerického filmu. Ona udělala několik krůčků, já se rozeběhl a ve svých silných pažích ji zvedl ze země. Cítil jsem, jak jí buší srdce a jak krásně voní. Cítil jsem, že je mi zase skvěle.
-Tak jak to teda vlastně funguje?
Gábina byla zvědavá jako malé dítě. Seděli s Viktorem, Honzou a jeho manželkou v útulné hospůdce a dobrou večeři měli za sebou.
-Jak je možné, že opalování souvisí se sexem? A jak jsi na to přišel?
-No, dostal jsem od Viktora adresu na jeden článek, který se zdál související s jeho reportáží. Konkrátně se jedná o informaci:
Z opalovacího mléka afrodisiakum.
V Austrálii vyvinula jadna kosmetická firma přísadu do opalovacího krému, určenou především lidem se sníženou pigmentací. Měla pomoci blonďatým, aby se na sluníčku naspálili. Výzkum na dobrovolnících vykázal výborné výsledky. Pod účinky slunečního záření se nespálili, ale krásně zhnědli. Použitá látka však měla další neočekávané efekty. Dobrovolníkům vzrostlo sebevědomí a byli v kolektivu více oblíbení. Dalším, řekněme pozitivním efektem byla snížená chuť k jídlu, zeštíhlení a zformování a postavy a zvýraznění svalové hmoty. Nejpřekvapivějším důsledkem pak bylo zvýšení sexuálního apatitu u žen a mužů, včetně zlepšení a prodloužení erekce. Zvýšení sebevědomí a oblíbenosti v kolektivu....
Kde jen to Viktor nedávno četl?
-Endokrinologie, a navíc u lidí, není vůbec můj obor a lidské tělo jsem naposled studoval na škole. Ale je fakt, že u zvířat, myslím tím savce je to dost podobné.
Honza se statečně bránil vysvětlování, ale nějak to vysvětlit musel.
-O hormonech jste už asi něco slyšeli.
Gábina zaníceně přikývla.
-Jsou to látky, které naše tělo vyprodukuje a ty pak předávaj informaci receptorům příslušný buňky, jestli mají být zapnutý nebo ne.
Honza potřásl hlavou.
-Asi tak nějak, v podstatě ovlivňijí chod celého našeho těla. Dělí se na hormony tvořené žlázami, neurohormony a tkáňové hormony. Peptidy, steroidy, deriváty tyrosinu a kyseliny arachinonové.
-Jestli nezačnete mlivit trochu srozumitelně, tak mě to přestane bavit.
To byla Honzova žena, ale i Gábina se tvářila, že souhlasí.
-Dobře, tak konkrétně. Působením ultrafialového záření dojde asi po hodině v buňkách kůže ke zvýšení exprese určitého genu, tuším, že p 53 . Ten zapříčiní vyšší produkci látky POMC, ze které se syntetizuje MSH . A zvýšením produkce hormonu MSH, který se v kožních buňkách zvaných melanocity váže na MSH receptory, když cituji příměr, který použila Gábina, se zapne proces, na jehož konci je produkce melaninu, kožního barviva a zhnědnutí pokožky.
Gábina byla ráda, že jí Honza pochválil, ale moc jasné jí to nebylo.
- A kde je ten sex? To, že jsme po opalování hnědý, kvůli nějakýmu genu pq 33 je hezký a já, když je Viktor pěkně opálenej, taky snadněji podlehnu, ale proč se do toho plete nějakej MASH.
Teď už jí Honza nechválil.
-Gen je p53 a nepleť sem americkou polní nemocnici. MSH je zkratka z melanocity stimulating hormone, podle toho, co způsobuje. Stimuluje melanocity k produkci melaninu. A nenechala jsi mně domluvit.
Viktor naznačil Gábině, aby Honzu nechala mluvit. Uraženě na něj vyplázla jazyk
-To, že opálený muž vypadá sexy, je hezký, ale k reprodukčnímu cyklu všech savců to moc nepomůže. Ale co naplat, člověk je také savec a v něčem se od zvířat příliš neliší. U zvířat v období páření dochází ke zvýšené produkci androgenů a estrogenů, testosteronu u samců a estronu a estradiolu u samic. Tyto hormony jsou tvořeny jednak ve varlatech a ve vaječnících a druhý významný orgán, který produkuje sexageny se jmenuje nadledviny. Nadledviny jsou stimulovány k činnosti hormonem ACTH. A protože má MSH a ACTH společný prekurzor POMC, našel jsem alespoň jednu zásadní souvislost mezi sexem a ztmavnutím pokožky.
Podle jedné teorie dochází k říji jelenů na podzim, právě zvýšenou produkcí sexagenů vlivem dlouhodobého ozáření v letních měsících.
Honza se vítězoslavně podíval po ostatních a očekával obdiv. Nedočkal se. Všichni se tvářili, že mluví španělsky. Nakonec se ozval Viktor. Lokl si piva a začal:
-Víš Johny, mně to taky není úplně jasný. Co to je POMC a ACTH?
-ACTH je adrenocortikotropní hormon a POMC pro-opiomelanicortin.
Gábina zakoulela očima a Honzova manželka pokrčila rameny.
-Jak začneš mluvit tímhle jazykem, tak tě přestávám poslouchat.
-Ale to není zase tak složité. Pro oznamuje, že se jedná o prekurzor, tedy o předchůdce dalších látek, které z něj štěpením vzniknou. A to jsou opio melano cortin. Neboli endogenní opiáty, již zmiňované MSH a kortikotropin jež aktivuje tvorbu kortikoidů. No a adreno cotriko tropní popisuje, že dotyčná látka aktivuje kůru adrogenní žlázy, tedy nadledvin. Zkusím vám udělat jednoduché schema.
Honza otočil papír a začal psát.
Utrafialové záření – gen p53 - POMC (hypothalamus) CRH nebo ADH (hypofýza) – štěpení POMC POMC – se štěpí – ACTH + MSH + endorfiny MSH – aktivuje – po účinku slunečního záření kožní melanocity – kožní barvivo ACTH – aktivuje –( kůra nadledvin) – kortikoidy a sexageny Kortikoidy – kortizol - např. tlumí záněty, alergické reakce,vychytává glukózu a podporuje lipolýzu – aldostron – udržuje objem tekutin Kortizol – negativní zpětná vazba - tlumí sekreci CRH a ADH (z hypothalamu)
-Je to alespň přehledné?
Honza se zoufale podíval okolo stolu? Jen Viktor přikývl.
-A jak mám chápat v tomhle případě negativní zpětnou vazbu? Zpětnou vazbu znám třeba z reklamy
Nechtěl, aby se večer zkazil, ale obě dámy se zatím statečně tvářily zaujatě.
-Tak to je dost podobný. Negativní působí tak, že omezuje produkci stimulační látky v případě, že již není potřeba. To je případ kortizolu a CRH. Je to jakási samoregulace našeho těla. Pozitivní je opačná. Tedy čím větší je produkce hormonu, tím větší je stimulace jeho produkce. Nejznámějším příkladem je produkce oxytocinu.
Gábina ožila.
-To znám, to je hormon mazlení.
-K jeho nejdůležitějším účinkům patří vyvolání kontrakcí při porodu a spuštění kojení. Při souloži pomáhají stahy dělohy nasávat spermie a tím zvýšit pravděpodobnost oplodnění. Vzhledem k jeho podobnosti s vazopresinem má i antidiuretické účinky.
-Já si myslím, že jeho nejdůležitější úloha je při souloži a orgasmu.
Teď už ožila i Honzova manželka.
-Něco mi uniklo?
-Nedělej, že nevíš, co to je orgasmus.
-To vím, několikrát jsem to už i zažila. Neboj, vždycky s tebou Honzo, ale už jsem to trochu zapomněla. Nemáš trochu oxytocinu?
-Problém je v tom, že se rychle rozkládá v trávicím traktu. Nejlepší přístup k centrální nervové soustavě je proto ve formě nosního spreje. Jenže i tak se do mozkomíšního moku odděleného krevní barierou nedostane podstatné množství. Využívá se především k urychlení porodu nebo vyvolání laktace. Takže, dámy, máte smůlu, musíte při orgasmu vzít zavděk starým osvědčeným způsobem.
-A to jakým?
Gábina se tvářila naivně.
-Ty nevíš? Ach, ten Viktor. Kdyby byl problém, rád pomůžu.Hlavně stimulací bradavek a vnějších pohlavních orgánů.
-Stimulací? A čím se to stimuluje
-Jak to kdo má rád. Třeba ústy, prsty, penisem nebo jen umělohmotným náhradníkem.
Gábina ho pleskla po tváři.
-A dost. Nechtěli jste pracovat? Bylo už po půlnoci, ale Honza měl svůj výklad pořád pod kontrolou.
-Dobře, chtěl jsem to trochu oživit. Viktor mi zadal zjistit něco o ...... , jak se ten lék jmenuje ?
Somatonan. Moc toho není. Na oficiálních lékařských stránkách ani zmínka. Jde o synteticky vyrobený peptid podobný MSH. Proto se na mne nezlobte, kvůli té úvodní přednášce.
Melanocite stymulujících hormonů je několik druhů, alfa, beta, gama a v těle se vážou na příslušné receptory, tedy MCR3, MCR4 a MCR5. To ale není pro nás tak podstatné. Důležité je, že MSH vyvolává v kožních buňkách společně s UV zářením požadovanou pigmentaci a tím, krásně bronzové tělo. A to asi bude hlavním raklamním tahounem při prodeji této látky. K vedlejším, i když nevím, jestli nežádoucím efektům, patří snížení chuti k jídlu a snížení tělesné váhy .
A proč o tom vlastně Viktore sháníš informace? Co to bude za reportáž? Nějaká nepovolená dermatologická sloučenina?
Viktor pokrčil rameny, ale k odpovědi se neměl. Potom, jakoby se snažil odvést hovor jinam
-Promiň, radši se zeptám na něco jiného. Co zastaví tu pozitivní zpětnou vazbu?
Olda nechápal.
-No co zastaví ten oxytocin, vždytˇ při nekonečně pozitivní vazbě by se lidstvo ušukalo.
-To by snad nebylo tak špatné. Ne, že bych si ztěžovala.
Gábina pohladila Viktora po stehně. Honza se zamyslel a prohraboval se v poznámkách.
-Nevím, přemýšlím ...... a prosím ještě jedno pivo. Určitě endorfiny. Třeba beta endorfin, který při porodu tlumí bolest, ale inhibicí oxytocinu prodlužuje dobu porodu. Ten by mohl pomocí negativní zpětné vazby blokovat oxytocin.
Gábina se dvojsmyslně zasmála.
-Tak porod nevím, ale při stimulaci pohlavního orgánu bych k prodloužení doby trochou endorfinu nepohrdla. Ale neber to, Viktore, jako stížnost.
Vilda seděl na terase kavárny nedaleko redakce. Nějak se mu po hovoru s panem Fischerem ještě nechtělo domů. Odpoledne se v redakci zastavil primář z psychiatrie a hledal slečnu Freimanovou. Naštěstí to nebylo ohledně jejího současného duševního stavu, o tom téměř nikdo nevěděl.
Panu primáři šlo o něco jiného. Pod matarcí postele, kde spal neznámý sebevrah, našli několk popsaných papírů. Nebylo komu předat pozůstalost, tak si pan primář vzpomněl na Ditu a její připravovanou reportáž. Vypadalo to spíš na to, že si vzpomněl především na Ditu, ale nakonec strávili s Vildou příjemnou hodinku při kávičce.
-A jak to řešíte, pane primáři, když se Vám nedejpánbůh zasebevraždí někdo, a vy ani nevíte, kdo to byl?
Smysl otázky se panu primáři vůbec nelíbil.
-Podívejte se pane redaktore, nemůžeme vyléčit pacienta, který se vyléčit nechce. Ať už jde o maniodepresy nebo drogy. Pokud ten člověk opravdu nechce žít, ani medicina není všemocná. I když moderní antidepresiva jsou už zase na vyšší úrovni. Totožnost pacienta je potom věcí policie nebo v případě úmrtí matriky. Náš hlavní problém je, která pojišťovna nám proplatí naše náklady. Jen pořád přemýšlím, co k němu paní redaktorku tak přitahovalo.
-Dita má vždycky čuch na senzační reportáže. Nemyslím, že by v tom bylo něco osobního. Pan primář otáčel v prstech prázdný hrneček a přemýšlel, zda se má pouštět na tenký led.
-No, asi trochu osobní to bylo, sestra je viděla v parku na lavičce v trochu intimnějším rozhovoru.
-Jak intimnějším?
-No, seděla mu na klíně a hladila ho po tvářích.
-Třeba mu poskytovala duševní útěchu.
-Třeba. Třeba poskytovala něco i sobě. Jisté je, že si podřízl krk žiletkou, která se k nám musela dostat nějak z venku. A jisté je, že na stolečku ležel rozbalený romantický dáreček od nějaké ženy. Podivný dáreček.
Vilda zpozorněl.
-Růžová noční košilka. Použitá noční košilka.a na ní připnutý kolíček na prádlo. Nevím, co tím paní redaktorka sledovala. Snad nějaká tvůrčí invence? Senzační reportáž? Někdo by však mohl vznést dohad, že následné rozrušení pacienta přivodilo sebevražedné trauma .
Tohle se zase vůbec nelíbilo Vildovi.
-Nebo by se někdo mohl dohadovat o vhodnosti použitých antidepresiv.
-Vážený pane redaktore. Dnes používáme moderní bezaminová antidepresiva. Jednak SSRI, které využívají inhibice zpětného vychytávání serotoninu ze synapsí, nebo IMOA, tedy inhibitorů monoaminooxitázy. Oba způsoby zvětšují množství serotoninu s přímou aktivací serotoninových receptorů. Nesmějí se vzájemně kombinovat, abychom předešli možnému serotoninovému syndromu. A to je na našem oddělení vyloučené.
V případě užívání IMAO se nedoporučuje jíst ve větším množství jídla bohatá na tyramin. Mezi ně patří rajská jablíčka, zelený salát, boby, fazole, ale také alkohol, pivo a hlavně těžké červené víno. Větší množství tyraminu obsahují také fermentované potraviny, uleželé sýry, ryby, káva.
Ale nemyslím, že by v nemocnici byl podáván uzený losos s Camambertem a španělským červeným vínem .
Každopádně se na tento případ podívám ještě jednou podrobně a případně pošlu doplnění. Poroučím se.
Ještě jsem zapomněl. Kdybyste mluvil s vaší šarmantní kolegyní, vyřiďte jí, že nabídka společné večeře ode mne stále platí. Ona má permanetně vypnutý telefon, nebo co .....
Dita věděla, že nad ní nemůže Vilda držet ochrannou ruku věčně. Pracovní volno, které dostala se pomalu chýlilo ke konci. Měla by nastoupit v Praze do práce. Ale nedokázala si představit , že bude zase sama doma nebo v kanceláři mezi svým počítačem a ostatními.
Zatím ji nejvíce vyhovovovala tátova půda a deník Tomáše. Vždy, když otevřela plechovou krabici snad se stala někým jiným. Ona příběh nečetla, ale prožívala. Asi bylo v krabici schováno nějaké kouzlo, které ji při čtení pozvedlo z trablů všedního světa.
Ale v krabici, kromě několika vzpomínek na klukovskou pubertu byl jen Tomášův deník, nosní kapky, které nebyly nijak cítit a neposaná ampule do injekční stříkačky.
Když Dita neležela na půdě, rozložila si lehátko na sluníčku, které letos pálilo jak u moře. Začala být opět opálená a to tak rychle, že se tomu sama divila.
Holka nespal se. To určitě. To už jí nehrozilo. Začala se jí zase vracet síla. Snažila se omezit alkohol. Občas večer něco snědla. Ale vpořádku určitě nebyla. Včera jí máma udělal k svačině zelný salát s rajčaty a uzeným lososem. Slupla ho jako malinu. Ale do hodiny měla hlavu v jednom ohni, jakoby měla horečku. Po vlasech jí stékaly pramínky potu a krev jí bušila snad i v zavřených očích. Zvláštní. Nikdy nic takového nezažila. Koukla na hodiny. Bude půlnoc. Vytáhla deník a otevřela ho na založené stránce. Najednou se jí začalo stýskast po mužském obětí. Také zvláštní. Vzpoměla si na souseda z protější chalupy. Včera po ní pokukoval, když ležela polonahá v lehátku. A dneska viděla, jak odjíždí jeho žena s dětmi. Ten vůbec nevypadal špatně.
Vzpomněla si na Viktora. Co asi dělá?
Zhasla světlo na půdě a potichu sešla dolů. V přízemí bylo ticho. Spali nebo to jen dělali. Dita se přezula, přešla po cestičce a tiše za sebou zavřela vrátka.
Viktor obědnal páté pivo a dával Gábině znamení, že je určitě poslední. Na něm i na Honzovi bylo trochu vidět, že se večer blíží ke konci.
- Ještě jsem přišel na jednu teorii, jak se sluneční svit projeví na pohlavní činnosti. Ve všech savcích a nakonec nejen v nich, ve všech živých organismech se nachází látka zvaná melatonin. Ta ovlivňije cirkadiální řád organismu. Melotoninový signál, to je zvýšená hladina v noci a snížená ve dne, nepřenáší pouze signál o denní době, ale i o délce dne, tedy o ročním období. U všech sledovaných savců se melatonin tvoří krátkou dobu po dobu krátkých letních nocí, ale po dlouhou dobu během dlouhých zimních nocí.
A protože melatonin nenavozuje jen příjemný spánek, ale úspěšně tlumí sexuální aktivitu, můžeme lehce odvodit, že čím delší den, tím lepší je sexuální výkon. I když já to mám nejradši v zimě pod jednou duchnou. Jo, ještě bych poznamenal jen tak na okraj, že malatonin je derivát serotoninu. No a serotonin je hormon štěstí a účinnosti drog, jako je MDMA, kokain nebo anfethamin.
Co takhle ještě jedno pivo?
No dobře, tak už pivo nebude.
Ale vysvětlíme si to na zvířátkách. No neobracej oči v sloup. Třeba prasata. No, počkej, prasata jsou lidem hodně podobné. Ne, dobře, tak třeba jeleni. Laně jsou připravené na oplodnění ve stejném časovém období. To se připisuje účinku feromonů, které vylučují. A, mimochodem to samé bylo prokázené i u lidí, tedy u žen. Jak už jsme uvedli a možná odvodili, hladina jejich estrogenů je zvýšena po slunečném období. A jak je to nejvíc praktické, u všech samic ve stejném období. Jelení samci jsou plni síly a jen dostanou správný signál aktivuje se u nich osa, hypothalamus-hypofýza-nadledviny. Samci cítí konkurenci. A tak namísto dohody, začne boj. Přirozený výběr, ten nejlepší vyhraje a bude mít právo kontaktu jako první. Vítěz bere vše. A když jsou nakonec všechny samice oplodněné, přestanou lákat nadržené samce a je konec říje. A proč mají jeleni říji v listopadu? Protože se samice už dost naopalovaly a mají v těle dostatek sexagenů. A jeleni cítí jejich feromony a jsou celý divý.
A já taky cítím feromony a jsem taky celej divej.
-Proboha Honzo, už nepij a pojď domů.
Honza obja svou ženu okolo krku a její reakce nebyla vůbec záporná. Jen jakoby se bála, aby jí nezvadl dřív než skončí v posteli, začala ho stěhovat ke dveřím.
-To byl krásný večer.
Gábina začala špitat Viktorovi něco do ucha. Ale ten asi přemýšlel o něčem důležitém.
Už si vzpomněl, kde četl o látce , která vzbuzuje empatii ostatních. Která v okolních lidech navozuje pocit přátelství. Honza mu to svým posledním výstupem připomněl. Lidské feromony, příběh profesora B.
-Tak pojď domů, ty má nadržená jelenice.
Jemně jí stiskl v rozkroku.
Gábina slastně zavrněla.
„ Můj milovaný Křemílku, nemůžu bez tebe být. Chci být pořád s tebou.„
Takovéhle idiotské, dětsky puberťácké smsky jsem posílal několikrát denně. Petru jsem neviděl tři dny a cítil jsem, že bez ní brzy umřu.
„Tak jo lásko, já to s Oldou taky skončím, udělám jak chceš a potom budeme jenom spolu.„
Jak co chci? Kam se to ženu? Rozejít se z Bárou, to nikdy. Ale bez Křemílka jsem také nemohl být.
-Báro na chatě prasklo přívodní potrubí vody. Volal mi pam Nohejl od vedle. Musím tam zajet. Je to k vzteku, zrovna dneska, když mám přednášet na našem semináři.
Bára se na mne podívala vševědoucíma očima. Už se celý třeseš, abys tam byl. Kdy se vrátíš?
-Nevím.
Nakonec jsem odpověděl podle pravdy.
-Zavolám.
Petra už čekala.
-Bylo to těžké?
-Ne. Ale ještě bude.
Ráno za svítání po vášnivé noci je rozhodnuto. Ona to řekne Oldovi a já Báře. Nebudeme si dál hrát na schovávanou.
-Víš, ty můj Křemílku, že já kromě svých holek doma už nikoho nemám. Máma je střídavě v domově důchodců a nemocnici už tři roky a se mnou nechce mluvit. Že jsem měl stejně radši tátu víc než jí. Taková blbost. Ale nedá se jí to rozmluvit. Když opustím rodinu, nebudu už mít nikoho jiného než tebe, můj Křemílku.
-Ale já už mám taky jen tebe, ty můj Vochomůrko.
Jedna věc je se rozhodnout a druhá to udělat. Skoro dvě hodiny jsem seděl v autě před naším domem a po tvářích mi stékaly slzy. Ale nikdy v životě jsem před ničím neutíkal. Zamkl jsem auto a vyrazil nahoru. Bára ještě ležela v posteli.
-Musím ti něco říct lásko. Zamiloval jsem se. Nechtěl jsem to. Nic jsem pro to nedělal, ale stalo se.
Její odpověď mne překvapila.
-Bála jsem se, Tomáši, že to někdy přijde, a teď je to tady.
Neplakala, nic nevyčítala. Zato mně tekly zase slzy a nešly zastavit.
-A co chceš dělat, Tome?
-Dej mi čas, zkusím to zvládnout.
-A kdo to je? Andrea?
-To kotě?
-Tak ta Oldova?
Příkývl jsem.
-Já jsem to věděla, hned jak jsem ji uviděla. Jak na tebe vyšpulila to svoje poprsí. A trvá to už dlouho?
-Asi měsíc.
-No jo, Olda ji nechal už minulý rok, tak začala pracovat na tobě.
Nechápal jsem o čem mluví.
-Jak to myslíš? Co před rokem, vždyť Olda ještě o ničem neví.
-Počkej, ty nemluvíš o Soně?
Zavrtěl jsem hlavou.
-Ty myslíš tu poslední?
Mlčel jsem. Co jsem měl také dělat jiného. Bára se cítila uražená. Jakoby záleželo na tom, o koho jde.
-No to víš, že na tom záleží. Že mne chceš vyměnit zrovna za tuhle.
-Ale já tě přeci nechci vyměnit Báro. Ani za tuhle, ani za žádnou jinou.
-Tak proč, Tome, proč, proboha? Spíš s ní?
S největším vypětí jsem kývl hlavou.
-S ochranou?
Mohl jsem vědět, že tahle otázka přijde, ale vůbec jsem na ní nebyl připraven. Opět jsem kývl hlavou, které vůbec nevadilo, že lže
-A v čem je lepší, prosím tě, řekni mi to.
Padnul jsem k ní do postele. Měl jsem na ni chuť víc, než kdykoli dřív. Kupodivu se nebránila a v závěrečné fázi mi ochotně vyšla vstříc. Naše milování nemělo chybu. Jen bylo daleko divočejší a krutější. Jakobychom spolu vedli boj. Vášeň se proměnila v bolest.
-Už musím.
Zvedl jsem se.
-Co mám říct dětem?
-Adélka tomu ještě nerozumí a Klárce řekni, že na chatě opravuji vodovod.
Ve dveřích jsem se otočil a vrátil se k Báře.
-Miluju tě lásko, políbil jsem ji na čelo.
-Už běž. A zavolej nebo napiš.
Bára se chápavě usmála. Nesnáším loučení a odchody. Stejně je Bára skvělá, jak statečně to nese. Bouchl jsem dveřmi, a tak jsem nemohl vidět, jak se její tělo otřásá v křečovitém pláči a v polštáři tlumí hlasité sténání.
U Oldy na chatě mě čekala Petra Křemílek. Na stole svíčky, itaské víno se rudě třpytilo ve vysokých sklenicích. Láska zřejmě prochází žaludklem. Grilovný tuňák svůdně voněl a mísil svou vůni s modrým sýrem na zeleninovém salátu.
Petra na sobě měla, no skoro nic a i to skoro brzy skončilo na podlaze. V Oldově posteli jsem se necítil nejlépe, ale na rozdíl od našich předešlých setkání byla moje výkonost nevyčerpatená a její žádostivost neukojitelná.
-Od čeho máš ten čersvý škrábanec na zádech miláčku?
Ani jsem si toho nevšiml, ale naše objetí s Bárou bylo zřejmě vášnivější než jsem čekal.
-Asi jsi moc velká divoška, ty můj Křemílku.
Nezdálo se, že by jí vadila moje průhledná výmluva. Noc byla nekonečná a já už nevěděl, jestli je to skutečnost nbo se mi to zdá.
O půlnoci se Olda ozval. Z rozhovoru jsem pochopil, že jsem zřejmě byl u něj na návštěvě naposled v životě.
Ráno Petra odjela do Prahy. Přesunul jsem se do chaty. Bára s Adélkou přijeli odpoledne. Adélka se mi pověsila za krk a nechtěla se pustit.
Po obědě přišel Olda.
-Nebyla tady včera Petra?
Bára se na mě smutně podívala.
-Pojď, Oldo, půjdeme se projít.
Sluníčko zlehka zaklepalo na zmuchlaný polštář a oba milenci dělali, že spí. Viktor byl zády přitulený k bříšku Gábiny, jako miminko k matce a hlasitě odychoval. Byl to krásný večer, krásná noc a nádheré ráno. Viktor byl rád, že to s Honzou nepřehnali a Gábina ocenila, že nezůstala doma sama.
Po společné sprše a snídani do postele, začal Viktor hodnotit pracovní výsledky, tak jak mu přišly na mysl :
- Tři králové –klinika Mx– Somanotan – opálení, hubnutí, empatie - Somanotan - Holý(mrtvý) - Lhoták(nezvěstný) - Messalina(mrtvá) – neznámá droga – afrodisiakum, „neviditelná„ návyková látka - feromony – funkce u lidí – vzájemná empatie - swingers club –afrodisiaka, návyková látka- likvidace Dity - Dita – návyková látka – zúžené zornice – mióza – opálení – zvláštní odér - neznámý sebevrah – deník – nosní sprej –injekční ampule - Kurt – informace k reportážím – návštěva Gábiny - Vilda – záporná reakce Fischer – prověření Kurta - Ditina známá v Americe – syn Neumana, který je spoluautorem Somatonanu - detektiv(nezvěstný) – klinika Mx – Somanotan
Bylo mezi tím mnoho náhodných spojitostí a Viktor neměl náhody rád.
Netušil jsem kolik špíny si Olda na mého Křemílka vymyslí.
-Víš, Tome, ono je to všechno trochu jinak. I s tou mou láskou ...Ale ona si ji stejně nezaslouží. Je výborná herečka a manipulátorka. Má spousta času a zkušeností. Neudělala tohle poprvé. Minule to byl mladej student. Ale netušil bych, že to takhle sebere zrovna tebe. Skoro rok jsem ji neviděl. Snažil jsem se zapomenout.
U bazénu ležela nahá Soňa, která by pro mě udělala cokoli. A já stejně viděl jen ji. Tak se ke mně vrátila, začal jsem ji živit a vyvezl ji sem do lesů. Co ty s ní chceš dělat, Tome?
Jak to prase mluví o naší čisté lásce?
-Já chci jen, aby byla šťastná. Ale to ty asi nedokážeš pochopit. Olda se na mne podíval útrpným pohledem.
-Tak si ji vem Tome. Je tvoje. Ale postarej se o ní, se vším všudy. Já už nemůžu. Já jsem dělal co jsem mohl. -
Co ty jsi pro ni tak mohl udělat? Cos jí mohl nabídnout? Vilu, bazén, luxusní auto. Ale ona potřebuje lásku, něhu, cit.
-Ona potřebuje jenom jedno, Tome, ale to už je teď tvoje věc.
Olda se otočil a zamířil zpátky. Naznačil, že celou věc považuje za uzavřenou. Nevydržel jsem to.
-Ale když třeba půjdu okolo nebo ty, tak přeci můžeme zaklepat a popovídat si jako kdysi.
Olda se ušklíbl.
-A co? Ruku mi nepodáš, palec nezalomíš?
Olda jen máchl rukou.
Od té doby jsem žil jak rozdvojená osoba. I čas jsem dělil napůl mezi Křemílka a moje holky. Pořád jsem odcházel a přicházel. Nemohl jsem být bez ní a nemohl jsem opustit Báru a děti. Jako bych se vznášel v podivném snu. Práci jsem dělal tak, že jsem hasil, co hořelo. Budoucnost se mi zkrátila na příští týden.
Ale nebyl jsem tak opilý láskou, abych přehlédl podivné detaily. Skoro vůbec jsem nejedl, hlavně v porovnání s předtím. A neměl jsem ani hlad. Ráno rychle kávu, pak pravidelná nevolnost, oběd žádný a potom až večeře. Hodně alkohololu, ale bez povznášející opilosti. K večeři především salát. Hlavně, aby byl zelený nebo z rajčat a navrch ryby nebo mořské plody. A k druhé večeři hodně sýra. Nejlépe aromatického, zrajícího. A poto celou noc pořád pít. V lednici nevyčerpatelné zásoby vychlazeného piva, které ti sevře krk ledovými kleštěmi. A na romantické přiťuknutí vysoké sklenice rudého vína. Občas to proložíš něčím tvrdším. Vodka, džin, becherovka. A pak hlavně zase doplnit tekutiny. Jak by ne, když se pořád potíš. Oči jsem měl nateklé a hlavu překrvenou.
Z ní pot nekapal. Ale tekl na ni dolů. Ani jsem nevěděl jestli se potím já nebo ona. Hodně jsme pili, ale na záchod jsme nechodili celou noc. To až ráno a potom celé dopoledne.
Také milování s Křemílkem bylo zvláštní. Dlouhé, vášnivé a kruté. Pro mne bez patřičného zakončení. Ale nevadilo mi to, hlavně, když se ukojila ona. Třeba i desetrát za noc. Ale jakoby neměla stále dost. Jakoby čekala na nějaké nové, další a silnější vzrušení. Netrvalo to tak dlouho, abych zase neotevřel dveře další, horší komnaty.
Bára se zatím chovala velmi tolerantně. Ale i v jejím chování a vzhledu jsem si všiml nepřehlédnutelných změn. I s ní bylo naše milování nekonečně dlouhé. Dřív byla spokojená hned napoprvé a další aktivity spíš odmítala, teď se zdálo, že jí nevadí, když to děláme pořád.
Časté nevolnosti a poruchy spánku přisuzovala její lékařka manželské krizi, ale já viděl, že je jiná než před tím. Hodně zhubla a její zadeček se mi zase vešel do obou dlaní. Dokonce vytáhla ze šatníku oblečení, které nosila před Adélkou. Jako kdyby se v něčem začala podobat Křemílkovi.
Psycholožka, kterou jsme se svým problémem navštívili, viděla před sebou šťastné, milující se manžele.
Ano milovali jsme se. Dokonce několikrát denně. Ale také jsme k sobě byli krutí a ubližovali si. Více psychicky než fyzicky. Něco nás k sobě poutalo a přitom navzájem trestalo. Jako by nám někdo sáhl do mozku.
Potom jsem se přenesl zase do druhého světa. Čekaly mne nekonečné noci s Křemílkem. Věřil jsem všemu, co mi řekla. Hnisavé bodance na ramenou jsem považoval za pubertální vřídky a zduřelé prsní bradavky za příznak silného zamilování.
Hodně svítilo slunce a tak jsem byl za chvíli opálený stejně jako ona. S uspokojením koukala jak se mi na nahém těle skvěle vyrýsovaly svaly.
-Víš, že na chlapa máš krásnej zadek.
Petra měla čtyři podoby. Jednu pro cizí lidi, strohá a sebevědomá. Druhou jak mě vítala, když jsem se k ní blížil, rozzářená, natěšená, milující. Když ji něco naštvalo a rozrušilo byla oteklá a odulá. Čtvrtá podoba byla, když se začala vzrušovat. Kolem očí jí blikaly nekontrolované stahy svalů. Oči se rozevřely a pomalu se potahovaly žlutým povlakem. Jak vrušení soupalo, zvětšovala se křeč jejího obličeje. I tady jsem měl poznat, jaké podoby může dosáhnout. Měl jsem nejraději tvář druhou, když mě rozzářeně vítala.
Ale stále častěji jsem měl možnost vídat prohlubující se tvář číslo čtyři. S postupem času bylo stále obtížnější ji uspokojit. Chtěla víc a víc, výstřednější a tvrdší praktiky. Tvář ji zkřivila křeč, oči zežloutly. Podvolovala se mi úplně ve všem.
-Dělej si se mnou co chceš.
-Chtěl bych tě něžně líbat.
Její tvář číslo dvě mně přesvědčila, že to není to, počem touží. Kousání a škrábání možná k milování patří. K čemu mám použít tenký ohebný bičík jsem také věděl. Ale k čemu použít sadu různě dlouhých jehel, to jsem vědět nechtěl. Jemné hedvábné stuhy jsme brzy zaměnily za pevná pouta a já jsem litoval postel, kterou jsme s Bárou užívali pro hosty. Často jsem se snažil předstírat, že spím, ale přesto jsem plnil každé její i nevyslovené přání. Až na jedno. Stáhnout bičík pomocí oka na držadle do oprátky a zatáhnout ho okolo štíhlého Petřina krku. To jsem nemohl. I když na ní bylo vidět, že by jí to přineslo další stupeň vzrušení.
-Neboj se, dám ti vědět, kdy mě máš zase povolit.
Tak dobře, jistí dva pánové Horacek a Neuman někde v Arizoně syntetizovali nový peptid, který se v lidském těle váže na stejné receptory jako přirozená lidská látka MSH.
Pokusy na dobrovolnících zjistily, že výsledek předčí očekávání. Pokusné osoby na slunci krásně hnědly, nespálili se. A jako vedlejší efekty pak uvedly sníženou chuť k jídlu a získání sportovní štíhlé postavy.
Tenhle učiněný zázrak vyráběný v Austrálii se dostal i na českou kliniku MUDr.Maxe. V tom byli zapojeni oba kontraverzní podnikatelé Holý-Lhoták majetkovou účastí v klinice a pan objevitel Neuman nebo spíše příbuzní jeho manželky.
Jak se znali podnikatelé s bývalou pani Neumanovou, to byla otázka, na které musí Viktor ještě zapracovat.
Americká FDA přípravek zatím nepovolila a tak mohl být distribuován pouze jako vědecký materiál k pokusům na zvířatech. Ovšem každý nepovolený lék je lákavým soustem černého trhu a velkou výzvou především pro Asii.
S tím už se Viktor setkal a zapsal si to jako úkol číslo dvě.
Jenomže MUDr.Maxovi byly zkoušky na zvířatech zřejmě málo, a tak, možná i bez souhlasu svých společníků začal zjišťovat účinky na lidském organizmu. Podle toho, jak byl opálený, sebe asi nevynechal. A protože mu vědecký výzkum nenahradil potěšení z peněz, objevily se v jeho ordinaci zbohatlí umělci.
Ale zázračné injekce měly i negativní stránky. Nebo to byla jen náhoda? Alespoň tři z pokusných pacientů již nežijí. Co přimělo starého praktika, aby vytvořil pitevní zprávy tak, jak to vyhovovalo MUDr.Maxovi, to už mu pan profesor Hrabal nepoví.
Ale duo Holý-Lhoták mělo prsty dlouhé. Souvislost mezi Třemi krály a klinikou Mx je jasná. Ale co třetí směr rovněž od Kurta? Ten ho přeci nedal Ditě jen tak náhodou. Messalina, o té nevědí vůbec nic. Jen, že trpěla silnou nymfomanií a měla u sebe návod k obsluze přístroje pro sublimálí programování.Ten se používá k různým léčbám, výuce jazyků a snížení tělesné hmotnosti.
Hubnutí – estetika – zkrášlovací klinika. A co opalování a sex, z opalovacího krému účinné afrodisiakum. Zpěvák, herec, ti dají za svůj vzhled spoustu peněz. Ale co je ochoten zaplatit každý muž, je opětovná rozkoš z úspěšného sexu? S přibívajícím věkem klesá tvorba androgenů. Třeba jim už Viagra nestačila.
Viktor našel v počítači materiál o Somatonanu. Ne, opálení, ztmavnutí, pigmentace. Vedlejší efekty snížená chuť k jídlu štíhlá postava. Více k vedlejším efektům. Somatonan A. Zajímavé nepostatné vedlejší efekty: face flashing, nausea, sleep decreasing
Ale o sexu nic.
Pak Viktora něco napadlo. Somatonan A. Zadal do vyhledavače Somatonan B. Nic. Ani v angličtině, francoužštině, španělštině a němčině. Čínsky a Korejsky Viktor neuměl. Co s tím? Tak znovu. Kde najít nově vyvinutou chemickou sloučeninu? Zvedl telefon.
-Čau chemiku, já vím, že tě nemám sdržovat, přebíráš zrovna Nobelovu cenu. Jo sedíš u svátečního oběda. Neboj budu stručnej. Kde najdu něco o nově objevené chemické sloučenině?
…peptidy ….
Počkej napíšu si to. Neopep, ihop, knihovna NASA. Co s tím má NASA společného?
…. jo a potom přihlášky patentů…..
Píšu si.
Díky a na oplátku.Pošli mi něco o tom tvém výzkumu a já to určité propasíruju do tisku. Čau.
Viktor se snažil asi tři hodiny, ale neměl nic.Nezbylo, než si dát s Gábinou studený oběd.
-Zasraný amíci, pořád se něčím chluběj, ale maj v tom pěknej bordel.
-Nerozčiluj se, lásko, co pořád hledáš?
-Somatonan B, který má kromě vlivu na pigmentaci v důsledku zvýšení sexuální apetence. Ale ty američeni o tom nemají ani čárku.
Gábina si nacpala pusu knedlíkem a zadívala se někam za Viktora.
- Ty, lásko, neříkal Honza, že to opalovadlo vyvinula nějaká kosmetická firma v Austrálii?
Viktor odstrčil nedojedený oběd a přesunul se k počítači.
-Jsi skvělá, miláčku.
-Já vím.
Gábina si k sobě přisunula Viktorův nedojedený talíř.
Somatonan A a Somatonan B jsou analog k peptidu hormonu MSH a zapřičiňují ztmavnutí kůže. Narozdíl od Somatonanu A Somatonan B má doplňkový efekt, a to že zvyšuje libido. Po injekčním podání pokusné subjekty vykazovaly spontální erekci, zvýšené sexuální vrušení a snížený apetit. Somatonan B pomáhá vypadat lépe, cítit se báječně a být nadržený.
